Když jsem zhruba před rokem odlítala z Prahy do New Yorku, byla jsem plna očekávání. Nový svět, nová přátelství, nový způsob života, nové průsery… A to všechno se taky naplnilo. Až do poslední kapky.

Z jakéhosi podivného důvodu se mi maléry prostě nevyhýbají. Přitahuji je jako magnet. A tak jsem si už tenkrát před rokem předehrávala scénu, jak mě jednoho dne vykopnou… A to se taky stalo. Divím se jen, že se to odehrálo AŽ teď a ne dříve.

Jak mnozí jistě víte, nejsem typ studenta, který by ze školy jel domů a zabořil se do knih. Miluju školu, vážím si toho, že se můžu vzdělávat, ale taky vím, že je život příliš krátký na to, abych si neužívala naplno. Pozvání na parties jsem tak neodmítala a začala si vytvářet kontakty. Zanedlouho jsem zapadla do jisté party lidí, kteří se stali součástí mého života. Prožili jsme spolu neuvěřitelné chvíle, které jsme zvěčnili a následně fotky a videa umístili na facebook/myspace/youtube. Nikdy by mě nenapadlo, co se stane.

V den mých 18. narozenin se stala jedna nepříjemná věc. Mezitím, co jsem si hověla na zadním sedadle, řidič zatáčku kvůli příliš vysoké rychlosti nezvládl a trefil to do stromu. Okamžitě byl převezen do nemocnice, jelikož byl těžce zraněný. Štěstí se na mě usmálo a vyvázla jsem pouze s lehce krvavou nohou a poškrábanou rukou. Po hodinách vyšetřování jsem byla propuštěna a než jsem opustila místo činu, vyfotila jsem totálně zdevastované auto a hodila fotku na facebook.

Od té chvíle se všechno semlelo rychle. Organizace, která tu za mě zodpovídá (CIEE) shlédla fotky auta, a začali se prodírat více do hloubky. Našli na facebooku veškeré fotky z kaleb a taky adresu sem - na MŮJ BLOG. Poté, co si nechali přeložit do češtiny příspěvek American Party z listopadu 2008 s odkazy na youtube videa, se rozhodli velmi rychle. Verdikt byl jasný - byla jsem okamžitě vyloučena z programu, vízum mi bylo okamžitě ukončeno a musela jsem opustit území Spojených Států do 3 dnů. A do USA se na příští 2 roky nepodívám. A to všechno kvůli [cituji] “publikování nevhodných videí na YouTube a fotek na facebooku”.

Jediné, co se tímto průšvihem ale změnilo, je, že mi letenku přebookovali z 13. června na 6. června. Do Prahy tak dorazím o týden dřív a místo kalení v USA si budu pařit - LEGÁLNĚ -  v Čechách. Jinak ponaučení pro všechny? Ne všechno patří na facebook! Někdy Vás Vaše fotky mohou stát i práci - aspoň v Americe. Protože Big Brother vidí všechno a cpe všude svůj BIG nos :D.

Zima pomalu odchází a tak jsem se rozhodla, že pročistím svůj šatník. I když patřím mezi něžnější část obyvatelstva, v oblíkání jsem velice jednoduchá. Pokud nahlédnete do mého šatníku, kromě spodních prádel, ponožek a dalších věcí tu najdete zhruba 10 párů džín, školní uniformu, tucet triček i mikin Hollister, a milión černých triček s mými oblíbenými kapelami. U těch jsem se dnes zasekla.

Ve většině kapelových triček doslova totiž plavu. Mám pocit, že výrobci jaksi zapomínají na to, že i my ženský milujeme metal a trička vyrábějí jen pro pány. Na mou drobnou postavu je ovšem i pánské eSko velké. A jelikož jsem neměla do ničeho dneska píchnout, čapla jsem nůžky a na 30 minut se zhostila role plastického chirurga, ve snaze zmenšit jedno ze svých triček :)! Přináším vám tedy exkluzivně fotoreport s popisem, jak jsem postupovala. Možná by mi příště neměli dávat do ruky nůžky :D.

1) Na začátku bylo óóbrovské, pánské, černé tričko System Of A Down.

2) Část rukávů a límce byla následně zbavena nůžkami.

3) Ze zadu bylo tričko uprostřed rozstříháno vejpůl; ze zdola až skoro k límečku.

4) Zprostředka na levou i pravou stranu se sestříhaly proužky, široké zhruba 3 cm.

5) Proužky se pak zavážou jako tkaničky u bot.

6) Poté se rozstříhají rukávy. Tady platilo 1 pravidlo - čím tenčí proužky, tím lepší výsledek (látka se lépe roztáhne).

7) Po rozstříhání se proužky vezmou do ruky a pořádně roztáhnou :)).

8) Výsledek… posuďte sami

Chápu, že tenhle návod je chlapům houby platný, ale já se chtěla jen pochlubit, jak moc jsem šikovná :P. Pochybuji ovšem, že si tohle někdy na sebe do společnosti vemu :D.

I když jsem od rána ještě nebyla nikým napálená (možná proto, že jsem vstala až teď – 2:14 PM), nezapomněla jsem, co je dneska za den. Apríl. Po zapnutí počítače mě virtuální svět jenom ujistil, že se nemýlím. Ve schránce mám milión hoaxů, youtube otočil všechna videa vzhůru nohama a internetem se od včerejška šířila zpráva: Virus Conficker napadne všechny počítače s Windows (a Linuxáci mají svátek; “My vám říkali, že se máte na windowsy vybodnout!“) . Odkud se vůbec Apríl bere?

Původ tohoto divného dne není zcela známý. Jedna z teorií říká, že 1. dubna byl považován za začátek roku ve Francii. Když to král Karel IX změnil na 1. ledna, někteří lidi stále pokračovali ve zvyku slavit nový rok 1. dubna. Těm se říkalo apríloví šašci a lidé si z nich soustavně utahovali.

Dnes už sice málokdo slaví Nový rok 1. dubna, ale spoustu aprílových šašků tu naštěstí stále chodí po světě.

- Tvůrci Youtube.com převrátili všechna videa vzhůru nohama a nazvali tento převrat “novým layoutem”.

- Google vytvořil jakousi chytrou virtuální bytost zvanou CADIE, která následně sama za sebe vytvořila vlastní reprezentační stránku. Co na tom, že má blikající jezdící texty, hudbu na pozadí, pohyblivé obrázky a připomíná 90% blogů na lidé.cz?

- Gmail uvedl svého AutoPilota, který za vás vyřídí veškerou korespondenci. Momentálně by se mi docela hodil, kdyby odpověděl všem, co mi zaslali hoaxy, krátkým mailem: F**** Y**!

- U krátkých zpráv ještě zůstaneme. Britské listy Guardian se rozhodli publikovat veškeré zprávy pouze pomocí 140 znaků. Twitter má dopad i na ně! Gratulace!

- Fark.com pro sebe vytvořil vlastní Facebook. No comment :).

- Xbox vyplodil novou hru zvanou Alpine Legend. Údajně něco jako Guitar Hero. Nezapomněl přidat trailer a taky dodat, že se “tato hra objeví v obchodech jednoho dne. Možná.”

- IT specialisti upozornili na virus Conficker, jenž měl dnes údajně zasáhnout všechny počítače s operačním systémem Windows. Spekuluje se, že to byl jen aprílový žertík. Nicméně vzhledem k tomu, jaký je Windows děravým systémem, bych tomuhle žertíku i věřila.

A jÁ? JÁ ůŮpE loWísHkUJůů Aprííl. MUuUcInki muUCk :-*

Další ze svátků, který není Evropanům, Asiatům, a obecně ne-Američanům známý, je tzv. National Skip Day. O tomhle svátku se pravděpodobně v učebnicích při probírání maturitní otázky na téma USA nedočtete. Co vůbec Skip Day znamená? A proč je to National?

To skip znamená jednoduše ulejt se. Po celém USA začínají všem jarní prázdniny ve stejný den - počínaje pondělkem, letos 30. března. I jarňáky tady trvají přesně jeden týden a během tohoto období se spoustu lidí odebírá na dovolenou. Většinou někam fuč do Colorada lyžovat, nebo za teplem na Floridu, a nebo za surfováním do Californie.

Co to ovšem má co dělat s dneškem, tj. pátkem, posledním dnem před jarňáky pro všechny školou povinné (jak vysokoškoláky, tak i středoškoláky)? Co by… všichni tu melou o tom, že se ulejou. Mluví se o National Skip Day. Předpokládá se, že až kolem 50% studentů se ve škole neukáže. A to jen proto, aby si prodloužili jarní prázdniny o 3 dny - pátek, sobotu a neděli.

Nejsměšnější na tom je to, že to všichni očekávají. Veškeré testy nám byly rozdány hned na začátku týdne a spousta kantorů se rozhodla, že dají studentům dneska prostě ve třídách volno (ano, mluvím i o vysokoškolácích).

Ptáte se, proč to neupraví a nedají rovnou začátek jarních prázdnin na pátek před pondělkem?

… Možná proto, že by to nebyli Američané, kdyby pak nepřesunuli National Skip Day z pátka na čtvrtek :).

Klub Uncle Pleasant’s, 200 (podnapilých lidí) + 1 více-než-dobře vypadající metalista (25 let?), 18. března.

Já: “Hej, nejsi ty z kapely Soilwork?”

On: “Eh? Nejsem.”

Já: “Oops, tak to sorry. Jsi strašně totiž podobnej jejich keyboardistovi.”

On: “Fakt?”

Já: “Duh…”

On (s úsměvem): “Škoda, asi jsem Ti měl říct, že JSEM z kapely Soilwork.”

Následovalo… ehm… vystoupení kapely Swallow The Sun .

Kluci předvedli famózní show a tím totálně předčili Soilwork, kteří měli být pro mě třešničkou na dortu. Tihle týpci z Finska opravdu umějí podat doom metal se vším všudy - s temnotou, kterou se tenhle žánr vyznačuje, pomalu, ale chytlavě! Po koncertu jsme se sešli a zdrbali společně Brutal Assault, kde vystupovali vloni v létě a zašli pak na bar. Zbytek večera se pak už jen topí v mlhavých vzpomínkách.

Miluju metal(isty) :))))!

Člověk by řekl, že Amíci nemají co dělat, tak si vymýšlejí různé svátky a pak je sami slaví. Minule to byl Mezinárodní Pi Day, dnes je to Den svatého Patrika. Je to pravda - oni fakt nemají co dělat! Až na to, že St. Patrick’s Day je irský svátek :).

Historii tohoto svátku najdeme v dějinách Irska. St. Patrick’s Day (17.března) se slaví na počest patrona Irska - Patricka. V USA je tento svátek hodně rozšířený, a to hlavně kvůli tomu, že spoustu Američanů mají irské kořeny. Respektive jsou Amíci mix různých národností, a každý in-America-born American má v sobě různé druhy krve A právě ta irská krev koluje v hojném množství.

Na Den svatého Patricka je všechno v typické barvě Irska - v zelené. Lidi se nasoukají do oblečení v různých odstínech zelené, které se hojně prodávají už začátkem února, holdují zeleným jídlům - těstoviny, zmrzliny, pijí irskou whiskey (dobře, ta zelená není :)), kouří zelenou trávu atd… To vše je zcela ještě normální, oproti tomu, co vyvádějí každoročně v Chicagu.

Každý rok totiž voda v řece Chicago River změní barvu . Město používá jakýsi tajný postup k obarvení řeky na zeleno. Prohlašuje ovšem, že je to zcela bezpečné a nezabije to ani jednu rybičku. Výsledek není koneckonců špatný - zelená řeka vypadá přinejmenším zajímavě

Co se týče mě, na St. Patrick’s Day jsem vyhrabala zelené triko, přelakovala nehty naprosto odpornou zelenou barvou a pramínky vlasů jsem taky obarvila na zeleno. Jelikož je to uprostřed týdne, na pořádnou zelenou party si budu muset počkat až na víkend. Doufám, že Charlie splaší Absinth. V opačném případě budeme muset asi jen obarvit líh zeleným potravinářským barvivem :). Zelená je dobrá!

Zajisté každý z nás už slyšel o číslu Pí, které vyjadřuje poměr obvodu kruhu. Číslo Pí je nekonečné a říká se, že je parta vědců a počítačů, kteří neustále hledají další a další čísla. Absolutně nechápu poč, ale 14. března se slaví tzv. Mezinárodní Den Pí. Nicméně, mě původ tohoto dne netrápí, aspoň mám větší důvod, proč skončit dnes opět u Charlieho s Jackem & Colou. Mezinárodní den Pí se musí oslavit, ne ?

Ale abychom neodběhli úplně od Pí. Řekla jsem si, že když budu slavit Mezinárodní Den Pí, tak se aspoň NĚCO naučím. Po 30 minutách jsem se naučila 50 po sobě jdoucích čísel, vytvořila si asi milion naprosto nesrozumitelných pomůcek, které stejně asi chápu jenom já =D . Ale stejně se o svoji teorii podělím.

3, : tohle je základ. Bez pomůcky, nějak se začít musí
1415 :upálení mistra Jana Husa (pamatuji ještě ze základky :D)
92: rok narození Dakoty (1992; o něm sepíšu článek později :))
6535: za 10 let bude tatíkovi 65 a číslo 35 je přesně o 30 let méně než 65 (já říkala, že to dává smysl jen mně :-D)
8979: lehce zapamatovatelné, prostě 89 & 79; co chcete víc?
3238: teď se řada nezmenšuje, ale zvětšuje; 32, po té 38
4626: mé milované mamice bude 46, a číslo 26 je přesně o 20 méně než 46 (juchůů, počty :D)
43: 46-3=43
383279: řada teď jde pozpátku, vidíte to? Před tím jsem měla 8979 3238
502: předvolba v Louisville, Kentucky; tj. část mého telefonního čísla
88: rok narození mé milované yu; 1988 <3
4197: four one nine seven -> [:for one night stand:] (jsem pro vztah na jednu noc :))
169: one six nine -> [:one sexy night:]
3: (one sexy night) v trojce =D
993: two nights in trio -> dokonce dvě noci v trojce
751: 7:51 AM sedím každý pracovní den na první hodině, Algebra class
0: konec - prostě nula!

Strašně divná teorie na zapamatování čísla Pí, kterou asi opravdu chápu jen já. Ale to mi bohatě stačí, furt je to lepší než poslouchat Pi Song (taky jsem to zkoušela, po chvíli jsem to ale vzdala, tak strašně moc mi to lezlo na nervy :D). A vůbec - učení mě dokonce začalo bavit. Příští rok si dám cíl 100 čísel. Jsem zvědavá, s jakou teorií přijdu.

Šťastný Mezinárodní Den Pí všem! Mějte se rádi a učte se Pí

Během svého studia v USA jsem stihla zaznamenat jednu zajímavou věc: Mezi Američany jsou stimulační drogy velmi populární a rozšířené (rozhodně více než mezi Čechy). Není divu – mezitím, co mohou být zatčeni za kouření marihuany, stimulační léky, neboli tzv. “chytré drogy”, mohou získat zcela legálně přímo od lékaře a nikdo je za jejich užívání zatýkat nebude. Jeden ze stimulačních léků, který je hojně využíván a zneužíván, obzvlášť mezi studenty vysokých škol, je právě Adderall.

Adderall je lék k dostání na lékařský předpis, využívaný k léčbě ADHD – hyperaktivity s poruchou pozornosti. Lidé trpící ADHD se nedokážou soustředit na jednu věc, mají problémy s učením a jsou neustále na nohou. Adderall tyto hyperaktivní jedince zklidní a postupným uvolňováním v těle je udržuje v klidném stavu, a tak jim umožní se na svoji práci soustředit. Na lidi, kteří ADHD netrpí, funguje ovšem jinak. Místo zklidňovacího efektu má Adderall efekt povzbuzovací, který přivede člověka do stavu blaženosti a tvůrčího myšlení.

Jedna tabletka denně, ráno u snídaně a celý den probíhá naprosto perfektně. Při výkladu americké historie, jedné z nejnudnějších předmětů, zůstávám ve střehu, hltám každé slovo kantora a když svůj výklad skončí, přeji si, aby pokračoval. Toužím po tom, aby pokračoval, abych mohla nadále vstřebávat informace. Šest popsaných A4 jsem se naučila během 1 hodiny a ve výsledku získala skóre 100%; A+. Neříkám, že bych stejných výsledků bez Adderall nebyla schopna dosáhnout. Říkám: Adderall mi pomáhá toho dosáhnout lépe, snadněji a rychleji. Celý den jsem na nohou, nikdo mě nedokáže rozhodit a nejradši bych všechny objala. To jest onen pocit blaženosti, o kterém se mluví.

Vedlejší účinky Adderallu by se přehlížet ovšem rozhodně neměly. Je to sice individuální záležitost, u někoho způsobuje zvedání žaludku, bolest hlavy, zvýšení tlaku, nadměrné pocení, ztrátu chuti k jídlu nebo nespavost. A zrovna pro poslední 2 uvedené účinky je tak oblíbený. Průzkum dokázal, že během zkouškového období počet vysokoškoláků využívající Adderall rapidně roste. Díky nespavosti jsou déle vzhůru, plni energie potřebné ke studiu a druhý den se ke zkouškám dostaví stejně fit. Údajně jsou schopni studovat až 14 hodin vkuse. V průzkumu se přiznalo až 25% vysokoškoláků z 119 vysokých škol k užívání Adderallu jako “studijní drogu”¹. Ztráta chuti k jídlu, kterou Adderall způsobuje, vedlo lékaře k tomu, že je začali předepisovat proti obezitě. Dr. Fuad Ziai CNN přiznal, že Adderall předepsal více než 800 pacientům, z nichž až 90% nadbytečná kila shodila². Podle FDA (Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv) je zcela legální předepisovat léky tzv. off-label, tj. pro účinky, které jsou “jen“ vedlejší. Mimochodem – ne, že by to bylo mým záměrem, ale po 3 týdnu jsem ztratila 15 lbs, v přepočtu 7 kg.

Ptáte se, jak je to možné? Za tím vším stojí jedna velmi známá látka, kterou obsahuje každá maličká kapsle s nápisem Adderall - amfetamin. Tato stimulační látka způsobuje nespavost, ztrátu chuti (u mě dokonce odpor) k jídlu, vyvolává pocit euforie, blaženosti, dobrou náladu, zkrátka máte pocit, že milujete svět, všechno je naprosto dokonalé a nádherné. A právě proto je Adderall tak hojně využíván i lidmi, co ADHD vůbec netrpí. Jako třeba já.

Ceny Adderallu se drží relativně při zemi. Některé pojišťovny ho pokrývají, takže je možné získat lék zadarmo. V jiném případě se pak cena pohybuje kolem $3,30 za 1 kapsli. Na černém trhu, kterou musejí využívat ti, co ho nemají předepsaný od doktora (netrpí ani ADHD, ani obezitou), je možné si Adderall obstarat už od $2 za 1 kapsli a maximální cena je kolem $5/kapsle. Při pravidelném užívání Adderallu (bez předpisu) vás může tahle sranda stát zhruba 60 USD/měsíc, v přepočtu tedy 1200 Kč. Pro srovnání – stejnou sumu zaplatíte v ČR za 5 gramů kvalitní marihuany.

Pravidelné užívání Adderallu s sebou ovšem nese určitá rizika. Hlavním problémem je právě zmiňovaný amfetamin, který Adderall obsahuje. Nepřipomíná vám jeho účinky také účinky něčeho jiného? Třeba… kokainu? Je to tak, obojí funguje téměř stejně. Jak kokain, tak i amfetamin navozují příjemné pocity euforie, neúnavnosti a hyperaktivitu. Amfetamin je v tomhle smyslu sice lepší volbou, není tak nebezpečný, nešňupe se ani neaplikuje nitrožilně, ale to pořád neznamená, že je úplně bezpečný. Látková tolerance se při pravidelném a dlouhodobém užívání vyvíjí, a ačkoliv amfetamin nevyvolává fyzickou závislost, můžete mu po delší době propadnout a už si svůj den bez Adderallu nebudete umět představit.

Osobně se snažím užívání Adderallu omezovat na jednou týdně, většinou v pondělí, kdy se potřebuju zotavit z námahavého víkendu a pak kolem zkouškového období. Vedlo mě k tomu jedno ráno, kdy jsem se probudila a už jsem nevlastnila ani jednu pilulku. Po 3 týdnech pravidelného užívání jsem se poprvé tak ocitla bez Adderallu a pocit to byl neskutečný. Ne, že bych umírala, protože jsem ho AKUTNĚ potřebovala, jenom jsem věděla, že mi něco chybí. Amfetamin.

Ne všechny stimulanty jsou škodlivé, Adderall sám o sobě není špatný a může vám být v životě nápomocen. Při užívání jakéhokoliv stimulantu, ať už toho “přírodního“, jak nám ho prodejci cpou, nebo “napůl-legálního“ Adderallu, je velmi důležité najít svoji hranici a nepřekročit ji. Psychicky závislí můžeme totiž být na čemkoli! A pro ty, kteří by rádi Adderall vyzkoušeli, mám špatnou zprávu. Adderall je Evropě dostupný jen ve Velké Británii a na lékařský předpis. Možná to chce nějaký ten rok počkat, než “Adderall boom“ dorazí i do českých luhů a hájů.

Už se vám někdy stalo, že jste zapli počítač a málem vás kleplo? Pokud ne, máte štěstí. Já jsem totiž se zapnutím svého notebooku zůstala sedět s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Zírala jsem totiž na plochu. PRÁZDNOU plochu. Bez ikonek, bez nabídky start, bez ničeho. První reakce byla (hned po “WTF?“) spontánní a typická pro amatérky. Začala jsem klikat všemožně na onu prázdnou plochu, nejdřív pravým tlačítkem myši, pak levým. Po chvíli klikání jsem zjistila, že tohle skutečně nikam nevede. Rozhodla jsem se to vzít to vlastních rukou (pokud jste ajťák, tak radši dál nečtěte, nebo si vyrvete všechny vlasy ).

Krok první: Restart

Tohle si pamatuju. Ctrl+Alt+Del. Úžasná, magická zkratka, bez které si svůj život s technikou neumím představit. Jakmile se mi něco sekne, RESTART to jistí. Můj věrný přítel, moje první pomoc. Tentokrát mě ale zklamal. Po restartu mi naskočily ikonky i nabídka start, vzápětí ale ZMIZELY. Přede mnou byla opět prázdná plocha.

Krok druhý: Safe mode

Tohle znám taky. Přešla jsem do safe modu s nadějí, že snad tady se ikonky zobrazí. Chyba lávky. Bylo to snad ještě horší. Plocha nejenže byla bez ikonky a nabídky start, byla celá dokonce i černá (normálně byla aspoň barevná ).

Krok třetí: System Restore

Pěkný vynález, že. Takový menší stroj času, který systém vrátí zpátky do chvíle, kdy ještě fungoval. Kéž by něco takového existovalo i pro nás, lidi. Hned bych se vrátila do doby, kdy Kurt Cobain byl mladý a ještě neslavný a znásilnila bych ho . Jenže i po system restore byla plocha prázdná (nicméně tentokrát už barevná ).

Krok čtvrtý: Explorer.exe

Když jsem opět zírala na prázdnou plochu, napadlo mě, že hudba je celkem dobrý nápad. Přes “Správce úloh” jsem se chtěla dostat do složky “Hudba”, když v tom jsem si všimla, že explorer.exe není spuštěný. Klikla jsem tedy na “New Task“, zadala C:/Windows/explorer.exe a zmáčkla enter. Plocha zablikla a já málem vyskočila radostí. Ikonky i nabídka start se vrátily. Ne však nadlouho. Po chvíli opět zmizely a už to byla zase jen známá, prázdná plocha. Spustila jsem tedy explorer.exe ještě jednou a když se vše objevilo, využila jsem té chvíle a klikla pravým tlačítkem na plochu. Ujistila jsem se, že nejsem blbá a skutečně mám povolené ikonky na ploše. Měla jsem. Vzápětí vše zase zmizelo.

Krok pátý: Full Scan PC

Při system restore mě to vrátilo do předešlého dne, čas 10 PM, kdy jsem naposledy něco měnila. Má to jeden háček. Já si totiž nepamatuju, že bych něco měnila či instalovala. Pokud si pamatuju dobře, v 10 večer jsem koukala online na jistý film. Za tím může být virus, říkala jsem si a spustila přes “Správce úloh” Symantec Antivirus, který v počítači mám. Zvolila jsem “Full Scan” počítače a čekala. Completed. No Virus Founded. FUCK!

Krok šestý: Reinstall Windows XP

Je to jako když hraju šachy. Když už jsem v koncích a nechci si přiznat porážku, smetu zbylé figurky a začnu od začátku :). Přišlo mi to jako dobrý nápad. Až do chvíle, kdy jsem zjistila, že moje CD Romka nefunguje už delší pátek. Mám v plánu si koupit nový notebook, a tak by to stejně nemělo cenu. A zas tak zručná nejsem, abych někomu jinému vyrvala CD-ROM a vrazila to dočasně k sobě. Ne, přeinstalovat Windows XP asi fakt nebyl až tak skvělý nápad.

Krok sedmý: Jim Beam

Že tenhle krok ani vy, ajťáci, neznáte? Takový výborný prográmek, který vyřeší téměř všechno. Stahujte z http://www.LednickaULyVPokoji.ky.us/alkohol/bourbon/jim_beam_white_label.flaska. Po instalaci s Coca-colou a ledem spusťte. A koukejte dál na prázdnou plochu. Koneckonců, nevypadá to zle :).

Krok osmý: ComboFix

Jim Beam s colou rozhýbal moje mozkové buňky. Nebo se mi to aspoň teda zdálo. Přes “Správce úloh” jsem tentokrát spustila Firefox. Najela jsem na combofix.org a stáhla si “ComboFix Spyware Remover”. Poté jsem ukončila všechny programy, včetně antiviru, a přes “Srávce úloh” spustila ComboFix. Naskočilo mi podivné modré okno, párkrát jsem klikla na “OK“ a “Next“ a najednou tma. Windows se sám restartoval (”sám“ je pojem dosti relatvní, nejspíš to bylo tím, že jsem předtím několikrát odklikla “OK“ ). Když mi po restartu naskočila plocha s ikonkami a nabídkou start, čekala jsem, že opět zmizí. Místo zmizení mi však naskočil log, který mi vygeneroval ComboFix. Byl dlouhý, ale v podstatě vypadal nápodobně:

ComboFix bla bla bla

Bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla bla bla ba bla

Datum bla bla ba /bla bla bla /ba bla bla bla/ ba bla bla bla ba bla
Datum bla bla ba /bla bla bla /ba bla bla bla/ ba bla bla bla ba bla
Datum bla bla ba /bla bla bla /ba bla bla bla/ ba bla bla bla ba bla
.
.
.
Bla bla ba /bla bla bla /ba bla bla bla/ ba bla bla bla ba bla bla bla ba /bla bla bla /ba bla bla bla/ ba bla bla bla ba bla bla bla ba /bla bla bla /ba bla bla bla/ ba bla bla bla ba bla

Completion time: 2009-01-19 18:25:44 - machine was rebooted

Bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla

Nevím, co se stalo. Nevím, jak se to stalo. Ale vím, že už mám zase svoje ikonky, lištu a nabídku start na své barevné ploše. Řekněte - není svět krásný ?

Potkala jsem krásnou dívku. Nejenže byla krásná, byla neuvěřitelně inteligentní. Nenechte se zmást - nejsem lesba. Troufám si říct, že byla ztělesněním ideálů pro snad všechny chlapy… Krásné dlouhé vlasy, velké oči, štíhlá, sportovní postava… Ne, fakt nejsem lesba. Ani bi.

Seděly jsme spolu a mluvily o všem možném. Když v tom kolem nás prošla parta blonďatých slečen, a všechny se pyšnily obrovským, nepřehlédnutelným nápisem „Hollister” na triku. A skutečně se cítily jako NĚCO. Uvedu Vám to na pravou míru…

Hollister je surfařská značka založená poměrně nedávno (r. 2000) v Kalifornii. Stala se děsně populární, aspoň tady v USA, v ČR se dají oblečení od Hollistru objednávat zatím pouze z netu. Je rozšířená mezi mladými a prodává se za… ehm, řekněme, za víc, než byste zaplatili za tričko třeba v New Yorkeru nebo v Kenvelu (mrkněte se sami na stránky autorizovaného prodejce v ČR), ale ostatně to taky není žádný přepychový kousek, který si nikdo nemůže dovolit…

Ale zpět k té slečně. Říkejme jí Melissa. Když kolem nás prošla ta blonďatá parta, Melissa si povzdechla a pronesla: „Víš, mě by zajímalo, jestli se ty holky někdy aspoň zajímaly o surfing.”

Podívala jsem se na ní: „Myslíš jako že ani něvěděj o tom, že nosí surfařský hadry?” zeptala jsem se.

„Jo,” odpověděla, „jaká je pointa v tom nosit surfařské oblečení a vědět o tom hovno?”

„Ale ne každý má možnost surfovat!” podotkla jsem.

„Neříkám, že musejí nutně taky surfovat. I když by to dávalo víc smysl. Ale sakra… vždyť ony pomalu ani netušej, proč to nosej, jenom věděj, že to je IN! Přitom surfing… to je něco nádhernýho. Je to lifestyle, je to svoboda, je to vášeň!”

Nechala jsem Melissu doumat nad smyslem života a nošení - nenošení Hollistru. Když v tom se moje mozkové buňky začaly zřejmě otřásat, někdo zmáčkl několik čudlíků v mé hlavě najednou a mně totálně hráblo. Tiše jsem po chvíli pronesla: „Poletím s váma o jarňákách na Hawai!”

Chci se naučit surfovat. A není to proto, že vlastním taky kousky s nápisem Hollister. K čertu s nějakýma značkama. Mě tenhle sport prostě fascinuje a vždycky fascinoval. A je čas se ho konečně naučit. HAWAI, here we go!