A je konec! 15. ročník Benátské noci už skončil, ale vzpomínky zůstávají… Bylo to… nádherné

PÁTEK

Vše odstartovalo v pátek 27. 7. 2007, krátce po poledni. Na hlavní Black stagi moderátor cosi žvanil a já zamířila ,,vedle”… Na Blue stagi odehrála jakási kapela, co si říkala Svrab. Špatný to fakt nebylo, ale že bych si jejich CD koupila… I odešla jsem pro své nejoblíbenější pivo, Gambrinus za 25 Kč a šla zpátky na Black. Za hodinu tu měli vystoupit totiž Totáči! Areál se začal zaplňovat a (nejenom) punkáči přicházeli… Pogo jsem po chvíli radši vzdala, bylo to doslova o hubu, ten blázen s tím kloboukem byl moc ,,divokej” .

Po Totálním nasazení měla odehrát Bára Zemanová, kinderpunkerka, jak by řekl Timy . Tu jsem si radši nechala ujít a odešla na Atari terror. Poprvé jsem je ten den slyšela a neměli chybu. Fakt doporučuju, kluci byli prostě showmani :-)  . Dostala jsem od nich nakonec samolepku !

Po Atari jsem pak už nevydržela jen u jedné kapely, pobíhala jsem tak nějak všemožně mezi 4 stage, co tam byly. Nemohla jsem se dočkat a zakřičela do davu: Chci WOHNOUT ! Kdosi zareagoval pohotově: Já bych rád zas vohejbal . A Wohnouti skutečně přišli a rozjeli to. Rozhejbali přítomné a pogo nemělo chybu. Sakra, zase jsem zahlédla toho blázna s kloboukem. Pro jistotu a ve snaze zachránit si svůj holý život ustupuji dozadu, daleko od kotle .

Divokýho Billa jsem přetrpěla jen tak tak. Chápu, že jsem jejich fanoušky asi nasrala, když jsem stála jak sloup a počítala vteřiny, kdy konečně odejdou a nastoupí Edguy! Minulý rok předvedli prej nejlepší show na Mastru, takže jsem se na ně fakt těšila. Bylo to poprvé, co jsem spatřila svoji oblíbenou kapelu. I když scéna nebyla moc dobře nazvučená - a to mi potvrdí snad všichni, Tobias to zvládl skvěle. Fanoušci nezklamali a atmosféra byla úžasná (omluvte mě za superlativy, ale jinak to nejde). Sám Tobi prohlásil: Czech republic, YOU ROOOOCK!!! Na písničku Save me se ve vzduchu objevily zapalovače a já se rozhlédla… bylo to famózní!

Po té, co skončili Edguy, jsem už jenom čekala na N. V. Ú a libereckou kapelu Nobody knows. Zašla jsem na pivo a sekla jsem se u vodnice, jelikož jsem musela vysvětlovat, jak se má podávat . Když jsem se vzpamatovala, N. V. Ú dohráli a Nobody knows taky. Pátek pro mě tímto skončil!

SOBOTA

V sobotu kolem 11 odpo zahrála liberecká kapelka Mystream. Byli fajn jako vždy, jenom opět blbla technika. Měli holt pech, ale kluci to zvládli celkem dobře. Ve 13:00 (oficiální čas, téměř všechny kapely ale měly zpoždění) se na hlavní stagi objevila jedna banda, na kterou jsem čekala od rána: Mňága a Žďorp. Netřeba představovat, zkrátka radši dutý ale free ;-). Na modrý scéně zahráli němečtí punkáči s emo (čti ííímou) vzhledem Hörstreich, na kt. přišlo celkem dost lidí, jelikož pršelo a blue stage je pod střechou .

V Gambrinus městečku ale vystoupila jedna hvězda: Robbie Wiliams . Revival, samozřejmě. Po punku, metalu atd. se popík hodil. Připravovala jsem se na Nightwish revival, kteří měli smůlu - opět blbla technika. Zpěvačka Jana alias Tarja byla však úžasná. Zpívala, a když nešel mikrofon, tak aspoň tancovala .

Něco kolem 18:30 přišla klasika: Střihavka. Není to zas úplně moje parketa (nevím proč, ale připomíná mi Koláře), ale taky to není nejhorší! Po něm zahráli vedle Hush - kapelka inspirována Deep Purple vznikla roku 1996 v Liberci (nj, Liberec je holt středem dění ), byla hodně svižná. Pokud neznáte, mrkněte na ně - nebudete litovat! Po Hush jsem slyšela zdaleka písničku, kterou mě kdysi učili ve škole - Slavíci z Madridu. Koukám, koukám a on to je Walda . Tak jsem si zapařila na Eldorádo. Vedle mě se objevila malá holčička, která křičela, jak nejvíc mohla: Mám rád svařené víííno červené ! Vypadalo to, že slečinka věděla, o čem zpívá .

Na Kabáty jsem se zvedla a odešla z areálu. Ze srdce je nesnáším, tyhle rádoby megastar fakt nemusím. Rohozec mi venku chutnal, méča měl pravdu, za 17 Kč jsem čekala, že to bude hnus . Když jsem uslyšela rámus a následně cosi barevného na obloze, došlo mi, že to je ohňostroj, jelikož Malou skálu konečně opouští Kabáti. Rychle se ženu zpátky, Suzi Quatro si nemůžu nechat ujít a finskou skupinu The 69 Eyes, která měla vystoupit po ní, taky ne. Stařena i přes svůj věk předvedla obdivuhodný výkon - koncert kazil vožralec za mnou, který se ji dočkal po 30 letech a vyváděl jak divý.

Po Suzi se mnozí otočili a odešli. Já se držela zábradlí ale jako klíště! Kapela ze země tisíce jezer (z ,,fucking Finland”, jak zdůraznil zpěvák) po hodině a něco konečně zahrála, sice jsem zpočátku kvůli zvukaři kytaru třeba vůbec neslyšela, ale pak to už bylo O.K. Odehráli mé nejoblíbenější písničky: The Chair, Gothic girl a Brandon Lee .

Spokojená jsem po nich odešla na pivo a čekala na The.stwich. Moc jsem je neznala, jen z vyprávění od kamaráda, co je do nich blázen. Pochopila jsem proč. The.stwich hrajou tzv. emocore, ale začínali na punku, jak přiznal zpěvák. Takže i tady se objevili punkáči a pogovali. Byli tři, možná i čtyři ráno a The.stwich pařili - jako poslední na green stagi. Na konci (song Akvárko) donutili všechny jít do dřepu a následně vstát. Bylo to fakt úžasné, jak se po tolika dnech chlastu lidi dokázali bavit. Žilo to a já vím, že co nejdříve vyrazím na jejich koncert!

NEDĚLE

Neděle byla úžasná v jedné věci: Objevila jsem novou kapelu, která mě fakt nadchla: Vidock z Ústí nad Labem. Skvělý heavy metal, divím se, že jsem je doposud neznala. Zpěvák David mi to pak po koncertu vysvětlil: Existují teprv 7 měsíců! Takže heavy metal heads - pokud neznáte Vidock, pak je to veliká chyba . Po Vidocku přišli na Green stage Melouni… 2 postarší chlapíci vypadali už na první pohled jako pohodáři. A když spustili moji oblíbenou píseň No woman no cry, byla jsem jako v sedmém nebi. Za každou cenu jsem je pak odchytla a vzala si trsátko .

Poslední, na co si ještě lehce vzpomínám, byla pařba na koncertu Premier. Nemusím je snad představovat, jistě znáte ,,V mládí jsem se učil hrobařem”… Chytla jsem od nich triko, nechala se podepsat na ruku a vyloudila si šedý trsátko . Kolem 17:15 jsem seděla ve vlaku směr Liberec a říkala si:

Uvidíme se příští ro(c)k, Malá Skálo!