Po dlouhé době jsem si dala opět ,,NON-STOPku” (od soboty (5:00) do neděle (5:23)). Co si budeme povídat - jsem skutečně unavená, musím však říct: Stálo to za to.

Na WMoR (1. 12. 2007) jsem tentokrát jela více méně jenom kvůli Edguy (GER) a W.A.S.P. (U. S. A.). Ti svoje koncerty odehráli ovšem až v pozdních večerních hodinách, a tak jsem mezitím byla donucena ke konzumaci piva a především hudby jiných kapel…

Program zahájili tak HANNIBAL LECTER, kteří mě ovšem nijak neoslovili. Neříkám, že tahle česká kapela hrála bez nasazení - zvedli mě z místa ale až skoro na konci, kdy zahráli parodii na Roots bloody root od Sepultury. REMEMBER TWILIGHT z Německa předvedli slušnou show, ačkoliv museli hrát bez kytaristy Felixe, který si zlomil žebra a byl převezen do nemocnice. Bylo vidět, že tam chyběl, nicméně kluci se s tím poprali dobře, mrzí mě však, že se jim nedostalo dostatečné podpory, kterou si rozhodně zasloužili. Dánští folkmetaloví SVARTSOT byli více než zajímaví (to, co hráli, nazval Lord AgEnT tzv. ,,lesním metalem”), já však celé jejich vystoupení proseděla. Folkmetal není holt moje parketa. KRUCIPÜSK následně udělali dobré jméno Liberci, za což klukům děkuji . Jako nejhorší zážitek festivalu musím označit kapelu ARAKAIN. Hned nazačátku musím říct, že jsem vůči téhle bandě zaujatá. NIKDY jsem je neměla ráda a myslím, že to už ani nehrozí… Je to asi jenom můj osobní dojem, jelikož lidi kolem se bavili výborně - skákali, zpívali a řvali si o přídavek. Asi teda nebyli špatní, já jsem ale byla nepopsatelně šťastná, když odešli z podia. Po nich přišla slečna z radia Rock Max, představila kapely, které zahrají na letním Masteru (Avantasia, Apocalyptica a další). AFTER FOREVER z Nizozemí, hrající gothicmetal, s krásnou zpěvačkou v čele, Floor Jansen, pak během svého vystoupení pokřtili DVD Masters of Rock 2007. Po nich konečně přišla po dlouhém čekání skupina, kvůli které jsem jela až sem, do Zlína: EDGUY!

Nezklamali mě. Jejich show měla energii, humor (který se ovšem opakoval - i na Benátský měl Tobias (to jako ten zpěvák v kapele) stejné hlášky). V první lajně jsem měla úžasný výhled na kluky - až do jisté chvíle, kdy mi výhled začali stínit fotografové a pomocníci festivalu. Chápu, že si je chtějí vyfotit - od toho tu taky byli, následně však byli vyvedeni securiťákami. Přesto se tam jisté 2 slečny (bez pásku, bez fotoaparátů - zřejmě to byly právě ,,pomocnice”) vrátily, překážely ve výhledu, skotačily, securiťáci je nechali ovšem být. Nejhorší na tom bylo, že si toho všimli i ostatní ,,pomocnice” a vtrhly se taky dopředu. Takže díky slečnám mnoho lidí, ačkoliv si vystáli předchozí kapely, aby mohli být v první lajně, stejně dobře neviděli. Nezajímá mě odůvodnění, že i tyhle rádoby pomocnice jsou fanynky Edguy a proto se nechaly unést - NEMĚLY TAM ZKRÁTKA CO DĚLAT! Ale abych jenom nenadávala, chválím pořadatele, že se postarali během koncertu o studenou pitnou vodu pro fanoušky (nikdy bych nevěřila, že mi bude něco tak nealkoholického jako je obyčejná voda chutnat, ale v tu chvíli pro mě ten kelímek vody, který mi podal mimochodem velmi sympatický mladý muž:)), znamenal fakt hodně). Po Edguy ti vytrvalejší zůstali na W.A.S.P., já však nebyla schopná, tak jsem je sledovala už jenom z povzdálí. Ačkoliv zahráli moje oblíbené album The Crimson Idol (1993) a ne to nové (Dominator; 2007), co vydali, už jsem skutečně neměla sílu. Nutno přiznat, že to byla ohromná škoda, jelikož to, co předváděli, se nedá slovy ani popsat. S Lordem jsme ale přece jen našli jedno minus na téhle jinak senzační skupině - jejich komunikace s publikem byla téměř nulová, Edguy je v tomhle rozhodně trumfli!

A Afterparty v Masters of rock Café? Dobrý zážitek - přeplněno, skoro žádné místo k sezení, ale hlavně: Se členy Edguy (krom Tobiase S., jelikož měl teplotu a přišel jen na chvíli (já ho ovšem nestačila zaregistrovat) a Jense, který nedorazil). Lidi je obklíčili, vyfotili se společně, povídali si a v tu chvíli, kdy kluci popíjeli drink a stáli jen kousek ode mě, jsem si uvědomila jednu věc:

I hvězdy jsou jen lidi!