Mám ráda underground. Mám ráda koncerty ne moc známých (klidně i začínajících) kapel. Mám ráda tu uvolněnou atmosféru, ty lidi, kteří dělají hudbu pro radost. To krásné období, kdy prachy nehrají důležitou roli a nedělají z člověka totálního kreténa. A právě takové kapely dorazily 20. a 21. 6. 2008 do Doks – na první ročník Bandzone.cz Festu!

PÁTEK

Pár lidí, pár stanů. Stánky s pivem. 2 stage, kde se začalo teprve ladit. Pár toi toiek. To byl můj první dojem z areálu Termit, kde se tento fest konal. U chatek mi organizátoři předali klíče do chatky, kterou jsme si s partou pronajali na víkend (za lidovou cenu – 2000 Kč). Je mi jedno, když si pomyslíte, že jsme pěkně romazlení, jet na fesťák a přespat v chatce místo ve stanu, ale představa, že už v osm ráno musím ze stanu vypadnout, jinak se tam kvůli vedru opeču, mě nijak nelákala. U chatek se nedá mluvit o žádném luxusu (to jsem ani nechtěla), ale rozhodně tu bylo více místa (na cokoliv ) a větší pohodlí.

Jdu se podívat blíž k menší stagi, kde hrála relativně mladá kapela - SHOGUN TOKUGAWA. Kapela měla k mému překvapení solidní základnu fanoušků. Screamo se stává poslední dobou obecně hodně populárním žánrem, doufejme tedy, aby si popularitu kapela udržela i potom, co přestane být screamo “trendem”, jelikož to kluci opravdu umí! Chomutovští rockeři, X-LEFT TO DIE, mě nesmírně potěšili svojí účastí i vystoupením (nehledě na fakt, že k Chomutovu a Chomutovákům mám silné pouto ). Po nich jsem už stepovala na hlavní stagi a očekávala jednu ze svých oblíbených metalových kapel – SATISFUCKTION.

Tahle banda dokáže přijít vždy s něčím originálním a donutit diváky pařit. Narozdíl od ostatních metalistů a členů kapely byl zpěvák celý v bílém oblečení, komunikoval s publikem, pařil a nakonec seskočil z podia dolů mezi nás. Totálně zpocená, ale naprosto spokojená jsem odcházela po jejich vystoupení na pivo – nezklamali mě! Za doprovodu kytary a zpěvu popové kapely, CHARLIE STRAIGHT, jsme se usadili a popíjeli zlatý mok. A i když není pop mým pravým půllitrem piva, příjemně se u toho relaxovalo, dobře se to poslouchalo a musím říct, že publikum tihle mladíci totálně dostali!

Na pódiu se začali připravovat IDEA FATTE a po prvním tónu jsem se okamžitě zvedla a odešla z areálu. Jsem tolerantní a nechtěla jsem kazit ostatním zážitek z koncertu svým kyselým xichtem. Hip hop prostě nemám ráda! S klukama jsme šli trochu si pročistit uši, mozek a plíce. Vrátili jsme se akorát na Chlapíka a senzačně se bavili. Pokud nevíte, o co jde: Představte si metalistu, který vám rapuje a „zpívá“ o hulení. To je přesně CHLAPÍKSXICHTEMWLKA. Ve 13 obdivoval Eminema a pokoušel se dát dohromady vlastní hip hop sklady :-). Jeho hitovka zněla celým areálem – Ten chlap - určitě byl zhulenej - protože po mně chtěl - plnou tašku hulení, yeah yeah… Jako recese dobrá věc, doporučuju pustit si to na bandzonu.cz nebo na youtube .

Na řadu přišlo ale něco, na co jsem čekala od rána – můj favorit číslo 1! Kapela THE.SWITCH. Když jsem je tenkrát slyšela poprvé na Benátský, netušila jsem, že si je tolik oblíbím a že se jejich skladby dostanou tak často do mého playlistu. Show to byla naprosto famózní, Majkláč (kytarista a zároveň jeden z organizátorů festu) opět dokázal, že patří mezi kytarovou špičkou. V kotli se mě ujal Mates a chránil mě ze všech stran, aby mě neušlapali. Záhadným způsobem se vedle mě objevili HeWeR a jeho parťák (v životě jsem je neviděla a nechápala jsem, jak mě dokázali poznat). Vyschlo mi v krku, the.Switch odehráli poslední songy včetně těch nových z připravovaného alba a já mířila pro pivo. Vystoupení X CORE, HOUBY a poté KOHOUT PLAŠÍ SMRT jsem už pouze sledovala daleko od kotle s pivem v ruce .

SOBOTA

Poté, co jsem se vyhrabala ze sprchy (oproti sprchám na Masters of Rock naprostý luxus s teplou vodou ) a co se kluci vrátili z města, jsem vyběhla do areálu, přímo k hlavní stagi a čekala na THE POOH. Kapela, kterou jsem poslouchala nejdéle ze všech, kt. tam byli (3 roky), nicméně jsem je ještě nikdy neslyšela naživo. Díky jejich starší tvorbě pro mě byli vždy takovou českou Nirvanou, nehledě na fakt, že mi jejich zpěvák a kytarista nehorázně připomíná Kurta Cobaina (stejný sympaťák, talent mu nechybí a rodiče se při sexu asi hodně smáli, jelikož se jim fakt povedl ). I když „Nirvánově“ nezněli ani omylem, na jejich vystoupení v životě nezapomenu. Opomeneme-li totiž moje sympatie vůči zpěvákovi a Kurtovi obecně, další bod si u mě získali tím, že napekli fanouškům buchty (the poohty) a já v tu chvíli měla hlad . Byla jsem nadšená, moje nadšení ovšem odpadlo pár týdnů poté, co jsem zjistila a hlavně viděla, jak probíhal jejich proces pečení (jen namátkou – napadlo by vás někdy získat vlažné mléko tím způsobem, že ho přivedete k varu a následně studeným vzduchem u fénu vyfoukáte?).

Vraťme se ale opět k festu. Na menší stagi začali ladit XINDL X. Na webu se prezentují jako hip hop - blues. Když jsem viděla tu charakteristiku, ani mě nenapadlo si je poslechnout. Chystala jsem se s klukama odejít z areálu, když v tom začali Xindláci hrát. Jako vypojený stroj jsem se okamžitě zastavila a zůstala zírat. Kdepak, kdepak! Jestli Eminem bude hrát tuhle odnož hip hopu, začnu poslouchat Eminema . Osobně mi to znělo částečně jako reggae a rozhodně bych vám doporučovala si poslechnout na jejich bandzone profilu aspoň písničku Dysgrafik, pokud je neznáte. Stojí to za to a Xindly mohu tak suverénně označit za svůj objev roku .

Morfujeme! Připomíná vám to Strážce Vesmíru? Tak to neznáte asi MORČATA NA ÚTĚKU a jejich Planetu prasat . Někým milováni, jinými přímo nenáviděni pro (svým způsobem) „pouze“ předělávky originálních písní do sprosté, mnohdy tvrdší formy. Osobně je mám moc ráda, takže jsem si kotel tentokrát neodpustila. Bohužel si to neodpustil ani bezďák, který se tam dostal, svlíkal se, smrděl, otravoval a vrcholem bylo, když se rozhodl, že bude močit přímo pod pódiem, když Morčata hráli. Sluníčko mi začalo lézt na nervy ( a pivo do hlavy ), a tak poté, co jsem se seznámila s nějakými metalisty, jsme se společně odebrali sednout si do stínu a odpočívali. Měli jsme ovšem skvělý výhled na druhou stage a i tak jsem mohla sledovat vystoupení NICELAND (nijak mě zvlášť nezaujali) a rock’n’roll - metalcore kapely BAHRAINN (metalcore - a jsme doma !).

Bahrainn jsem však musela opustit, i když se mi to líbilo, a šla se podívat na německou rockovou bandu - ILLECTRONIC ROCK. Naprosto nová, naprosto famózní, naprosto strhující. Asi tak nějak bych charakterizovala vystoupení těchle pohodářů, kteří ve mně budili díky své imagi nejdřív dojem, že jsem se dostala omylem na koncert nějaké emo kapely :-). Odcházela jsem s CDečkem a samolepkou, kterou mi podal zpěvák. Jejich písničky jsem vůbec neznala, ale přitom jsem si zapařila víc jak na Switcháky z předešlého dne. Chytlavé melodie, vymakané kytarové riffy, trochu tajemna… to vše dokázali tihle Němci při tvorbě zakomponovat do svých skladeb a ve finále nám tak naservírovali pořádnou porci skutečně výjimečné hudby (zkuste video Heart and Bonebreaker). Když jsem se navíc po koncertu s nima bavila, dokázali mě přesvědčit nejen o tom, že 4 roky na německé škole mi fakt něco daly, jelikož jsme se dorozumněli naprosto bez jakéhokoliv problému, ale i o tom, že rozhodně netrpí žádnými hvězdnými manýry ani emo chvilky (ulítlejší Němce jsem v životě nepotkala )!

Na CRAZY ÁŇU bylo poté narváno stejně (ne-li víc) jako při vystoupení the.Switch z pátku. Neuvěřitelné, jak dokázalo tohle malé škvrně získat na svoji stranu publikum… Já ji obdivuji, že na to pódium vůbec vlezla :-). Na ATARI TERROR jsem se opět probojovala až dopředu, a i když jsem si je užila minule na Benátský, tentokrát jsem odešla po čtvrté písničce. Kapela byla parádní, hraje jim to líp a líp, ale v kotli to bylo o hubu. Chvilku poté, co jsem ustoupila o pár řad dozadu, tam povalili jednoho klučinu na zem. Zkrátka vím, kdy je čas odejít !

Po Atari proběhlo losování, kdo vyhraje akustický koncert své oblíbené kapely u sebe doma v ložnici . Ačkoliv jsem chtěla vyhrát, štěstí se na mě neusmálo .

Vystoupení 100°C jsem prostála s klukama, kteří byli evidentně naprosto zabrždění a ovlivnění mnoha faktory . Subjektivní dojem: Zdá se mi to, nebo 100°C hrajou drum’n’bass s kytarou a do toho všeho zpívají ? Po nich mě už jenom čekalo pivo na dobrou noc a pak jsem krásně usnula. Byla jsem tak unavená, že jsem ani nezaregistrovala techno, co tam pouštěli až do rána.

Bandzone.cz Fest můžu jednoznačně označit za festival s nejuvolněnější atmosférou, na kterém jsem kdy byla, festival, kde nebyl vůbec problém potkat lidi, kteří právě před chvíli vystupovali na podiu a poklábosit s nimi. Oceňuji všechny kapely, už jen kvůli tomu, že vystupovali naprosto zadarmo a přijeli bez nároku na cestovné (vememe-li v potaz, že takoví Illectronic Rock sem jeli 800 km :-/). I když měl festival spoustu nevychytaných much (bezďáci, málo toi toiek…), dostal se na seznam mých TOP 10 festivalů. A i kdyby příští rok zavedli vstupné, s partou už víme, kde budeme 19 – 21. 6. 2009: Na Bandzone.cz Festu!

________________________________________________

Poznámka pod čarou pro stálejší čtenáře: Zkuste kliknutím fotky zvětšit a najděte Ly nebo Méču . Nebo aspoň tipnout, kdo to na fotce může být :)). Nápovědu hledejte na libimseti.cz. Timy, HeWeR a vica jsou z téhle soutěže předem diskvalifikováni . Ať žije demokracie !