Dřív, než začnu mektat o Americe, zůstanu aspoň v myšlenkách ještě chvilku v Čechách. Před odletem jsem naštěstí ještě stihla šestý ročník rock-metalového festivalu Masters of Rock!

Letošní ročník Masters of Rock byl tak trochu zvláštní. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli vůbec pojedu a najednou jsem se ve středu, 9. 7. , srazila s partou 20 lidí, z nichž jsem znala jenom jednoho člověka, kterého jsem předtím viděla teprve 3x. S touhle skupinou že mám strávit následujících 5 dní? Když si nedokážu zapamatovat ani jedno nové jméno? Zajímavé!

Cesta byla… řekněme… alkoholová. Zelená (fuj!), medovina, fernet, vaječňák, slivovice… to všechno se začalo míchat, takže jsme do cíle dorazili v… mírně veselejší náladě. Po hodině stavění stanu (jsem na to naprostý antitalent) jsme vyšli do okolí a já už krátce před půlnocí ulehla. Chtěla jsem se pořádně na čtvrtek vyspat (což se mi nepovedlo - kolem čtvrté běsnil týpek kolem stanu a pokřikoval na celé kolo, že mu někdo ukradl stan!).

Čtvrtek jsem zahájila pivem a následně koncertem KORPIKLAANI. Tahle finská veselá folková partička přenesla na publikum veselou náladu, optimismus a i když je nějak extra nemusím, musím říct, že se jim to fakt povedlo. A i když to zní neuvěřitelně - šla jsem pak do stanu spát . Probudila jsem se až na DEF LEPPARD, pomalu se začala tlačit dopředu a jako malé dítě se těšila na (pro mě) vrchol prvního dne - AVANTASII.

Čekání mě naprosto otrávilo. Více než hodinu a půl zvučeli a já začala být netrpělivá. To, co přišlo potom, mě bohužel ani neuchvátilo tak, jak jsem původně čekala. Bylo to skvělé vystoupení, můj oblíbenec Tobias Sammet dokonce i zvládal výšky, neujížděl mu hlas, bylo vidět, že se na to dost připravoval, míň kecal, víc zpíval, třešnička na dortu v podobě Kaie Hansena mě nesmírně potěšila, ale něco mi tam chybělo. Tobias mi přišel při koncertech Edguy zkrátka mnohem uvolněnější než u Avantasie.

Téměř celý pátek jsem strávila dýmáním, pitím Frisca a seznamováním . Kolem 18:00 jsem sledovala z dálky vystoupení gothic - death metalové 12tičlenné skupiny HAGGARD. Počasí začalo být nesnesitelné, pařilo, bylo dusno a lidi začali křičet o vodu. Vystoupení švédských SABATON se neslo v uvolněné atmosféře, kapela hrála jak osvědčené “hity” (Primo Victoria), tak i skladby z nového alba The art of war. Skoro ke konci jsem se dostala úplně do první řady a čekala na kanadské trashery ANNIHILATOR, které jsem (bohužel) do té doby vůbec neznala. Jejich vystoupení musím označit jako druhé nejlepší na letošním MORu. Nestává se, že bych dokázala pařit na hudbu, kterou vlastně vůbec neznám :-). Koncerty OOMPH! a MOONSPELL jsem si s radostí odpustila a radši zašla na pivo (mimochodem, protáhlo se to až do 5:00 a.m. ).

Od sobotního rána jsem poletovala (naprosto nevyspalá) v tričku Amon Amarth a nemohla se dočkat večera. Počasí bylo ještě horší, sluníčko se neslitovalo nad příznivce černé barvy a svítilo ještě víc, bylo dusno a v areálu likérky Rudolfa Jelínka nebyl jediný stín. Přesněji byl, ale kde byl stín, tam byli lidi. Stálo mi to spoustu přemáhání, abych se zašla podívat na HORKÝŽE SLÍŽE. Po třetí písničce jsem to musela vzdát a šla se zchladit. Ještě větší přemáhání mi stálo ovšem jít na ARAKAIN a tím se tak vecpat do první řady na AMON AMARTH, kteří hráli hned po nich. To vystoupení bylo nekonečné, a když už jsem si myslela, že to utrpení skončí, fanoušci si je vytleskali zpátky. V tom zápalu jsem to už nevydržela a začala vytleskávat: AMON AMARTH, AMON AMARTH. Když jsem se rozhlédla s tím, že uvidím nahněvané tváře fanoušků Arakain, čekalo mě příjemné překvapení. Kolem sebe jsem měla pouze svoji partu a skalní fanoušky Amonů Společně jsme tak přetrpěli poslední song Arakainů a bouřlivě uvítali déšť (a následně vichřici), která se na nás řítila :-).

Samotný koncert Amon Amarth mě naprosto uchvátil. A to i přesto, že to byl můj doposud nejdrsnější koncertní zážitek. Lidi byli na sebe namačkaní a třetí řada uprostřed v kotli nebyla asi šťastnou volbou. Tlačenice, nedýchatelno a později i silný vítr mě donutili stáhnout se a opustit kotel. A jestli bylo těžké se dostat dopředu, pak vězte, že ještě těžší bylo se dostat dozadu. Lidi mi neměli zkrátka kam uhnout a sama teď nechápu, jak jsem se z toho nekonečného davu dokázala vymotat. Pařit se dalo ale i úplně vzadu a tak jsem se přidala ke skupině ulítlých dlouhovlasáků, kteří zrovna házeli řepou (jak by to řekla televize NOVA ). Silný vítr, bouřka a déšť donutili Amony ukončit o něco dřív vystoupení. Ve stanu jsme tak otevřeli Amundsena a i když jsem doom-metalové MY DYING BRIDE opravdu chtěla vidět, ponocování z předešlých dnů se teď podepsalo na mé (ne)schopnosti zůstat vzhůru, a tak jsem vyčerpáním usnula.

V neděli jsem se šla podívat na české power metalisty - POWER 5. Něco vám řeknu: V životě jsem neslyšela falešnější a horší zpěv! Jediný, kdo to tam zachraňoval, byl jejich kytarista, který si to doslova “dával” dost dobře (wow, 4 slova na “d” za sebou ). MOR 08 jsem zakončila pivkem (mimochodem - objevila jsem nové, výborné, nejlepší pivo - ČERNOU HORU, vřele doporučuji!) a koncertem punkáčů E!E.

Unavená, špinavá, ale naprosto spokojená a šťastná jsem se odebrala na vlak směr Praha. Zkrátka:

Vizovice, slivovice, za rok ZASE!