“Já tě vůbec už nepoznávám,” vyhrkne můj dlouholetý kamarád. “Odkdy zůstaváš věrná?” dodá a nevěřícně na mě zírá. Občas sama přemýšlím nad tím, co se mi stalo. Můj život se totálně změnil od té doby, co jsem se vrátila ze Států. Není to ten, na který jsem si zvykla v USA, není to ani ten, který jsem vedla před tím, než jsem odjela za oceán. Je úplně jiný… dvojitý. Fyzicky jsem v ČR, ale část mého vnitřního já jako kdyby zůstala uvězněna v Kentucky.
V ČR jsem nasedla na vlak a rozjela se. Začala jsem pracovat, práskla jsem dveřma gymnázia a otevřela si dveře na vysokou, obor mezinárodní vztahy a evropská studia. Mám fantastické kamarády, které mě nenechají ve štychu. Pařím jako o život, aniž bych se bála, že mě zatkne policie nebo že mě vyhostí ze země :]. Mám tu vlastní rodinu, a můj život vypadá naprosto perfektně. A přesto cítím, jak jsem vnitřně neklidná, jak mě tady lidi štvou, jak MOC vlastně zpátky do Států chci. Chybí mi usměvavé prodavačky, které se na mě nedívají, jako kdyby mě chtěly zavraždit, chybí mi ti otevření lidi, kteří nezáviděli a nebyli zahledění jenom do sebe, chybí mi přátelé, kteří jsou sice strašně jednoduchý, ale nic nehrotili a žili každou vteřinou, chybí mi kluk, kterého miluju i přesto, že to vůbec není můj typ a do ideálního chlapa má hony daleko.
Chybí mi Amerika a už se nemůžu dočkat, až se tam odstěhuju zpátky - tentokrát už nadobro.
Září 3rd, 2009 v 4:18 pm
I’m your fan!
Září 3rd, 2009 v 5:07 pm
Jdi za svým snem.
Září 3rd, 2009 v 8:42 pm
Ty se tam fakt chceš vrátit? Moje ségra se teď vrátila z USA (byla u kámošky 2 měsíce). A přesto, že je hodně přizpůsobivá, nikdy by tam nechtěl zakotvit na dýl. Lidi jsou prý hodnější, usměvavější, ohleduplnější. Ale všude jezdíš autem, jídlo hnusný, škola no comment, ve městech je nebezpečno, všechno se pevně dodržuje, tresty přísný, nemáš šanci se tak dobře zkamarádit…
I proto jsem do USA nechtěl, ikdyž mi to bylo nabízeno.
Září 3rd, 2009 v 10:17 pm
Promiň, ale tenhle článek mi připoměl takové to americké mezi zuby skřípající “Mám se fajn” i ve chvíli, kdy je okradou. Osobně radši koukám na upřímné závistivé pohledy s vražedným podtextem, než na bandu usměvavců, kterým je za všech okolností fajn. Asi jsem čech.
Září 4th, 2009 v 10:23 am
hans: nebyls tam, a vis to jen z vypraveni… Prece to nemuzes hned zkritizovat, kdyz, uprimne receno, na vlastni kuzi jsi zazil prd. Je teda pravda, ze v 15, ovlivnena antiamerickou spolecnosti a trendem “co je american to je spatny” a “je cool je nemit rad” bych do usa taky nejela. Jidlo hnusny, ano, ale to kdyz neumis varit. Taky nerikam ze v CR je hnusny jidlo, kdyz mi to v restauraci nechutna. Jen tak mimochodem, co si tady v CR rika KFC nebo McDonald, neni vuuubec tomu co je v USA podobny. A skola? Ja nechodila zrovna do nejlehci, je to na tobe, jak si ty programy navolis - bud chodis na “normalni predmety”, nebo na ty same, ale v programu tzv “honors” nebo “advanced”, kt. jsou pokrocile, a ty mi davaly zabrat… Proste jsme se ucili skoro to samy, co mi spoluzaci v CR. A tresty? Jo, je to tam prisnejsi, ale jestli nechces byt potrestan, nedelej to, co je zakazany - je to jednoduchy! Ja jsem to holt delala, ale jsem zticha, za vsecho, co udelas, mas odpovednost a nejaky nasledky.
A ze se tam nezkamaradis:)? Tomuhle se nejvic smeju. Jak mi vysvetlis to, ze za mnou ta parta prileti? Ze jsme pravidelne v kontaktu? Kdyz jsem videla, jak spoustu mych ceskych kamaradu tam trpeli, jak se tam nudili a chteli domu, mezitim co ja si to tam uzivala plnymi dousky a navazala pratelstvi s uzasnyma lidma, tak jsem si uvedomila jednu vec: Vsechno, ale UPLNE vsechno, je na TOBE. Jaky si to udelas, takovy to mas.
P.S.: nerada pisu bez diakritiky, ale tvuj komentar me rozhodil a rozcilil natolik, ze jsem musela proste reagovat hned z mobilu, jelikoz jsem v autobuse na ceste z kalby domu.
Září 10th, 2009 v 8:57 am
Good luck, then.
Září 11th, 2009 v 4:22 am
Good luck! Podobny nazor ma vetsina lidi co zila delsi dobu jak v USA tak i v CR. Jsou lidi co na Ameriku nedaji dopustit a jsou lidi co ji nesnasi. Oba dva pohledy jsou extremy a pravda je nekde uprostred. Ovsem Americe se neda uprit, ze zivot je tu presne takovy, jaky si ho udelas.
Srpen 3rd, 2010 v 3:49 pm
One can never know for sure what a abandoned area looks like