Po dlouhé době jsem si dala opět ,,NON-STOPku” (od soboty (5:00) do neděle (5:23)). Co si budeme povídat - jsem skutečně unavená, musím však říct: Stálo to za to.

Na WMoR (1. 12. 2007) jsem tentokrát jela více méně jenom kvůli Edguy (GER) a W.A.S.P. (U. S. A.). Ti svoje koncerty odehráli ovšem až v pozdních večerních hodinách, a tak jsem mezitím byla donucena ke konzumaci piva a především hudby jiných kapel…

Program zahájili tak HANNIBAL LECTER, kteří mě ovšem nijak neoslovili. Neříkám, že tahle česká kapela hrála bez nasazení - zvedli mě z místa ale až skoro na konci, kdy zahráli parodii na Roots bloody root od Sepultury. REMEMBER TWILIGHT z Německa předvedli slušnou show, ačkoliv museli hrát bez kytaristy Felixe, který si zlomil žebra a byl převezen do nemocnice. Bylo vidět, že tam chyběl, nicméně kluci se s tím poprali dobře, mrzí mě však, že se jim nedostalo dostatečné podpory, kterou si rozhodně zasloužili. Dánští folkmetaloví SVARTSOT byli více než zajímaví (to, co hráli, nazval Lord AgEnT tzv. ,,lesním metalem”), já však celé jejich vystoupení proseděla. Folkmetal není holt moje parketa. KRUCIPÜSK následně udělali dobré jméno Liberci, za což klukům děkuji . Jako nejhorší zážitek festivalu musím označit kapelu ARAKAIN. Hned nazačátku musím říct, že jsem vůči téhle bandě zaujatá. NIKDY jsem je neměla ráda a myslím, že to už ani nehrozí… Je to asi jenom můj osobní dojem, jelikož lidi kolem se bavili výborně - skákali, zpívali a řvali si o přídavek. Asi teda nebyli špatní, já jsem ale byla nepopsatelně šťastná, když odešli z podia. Po nich přišla slečna z radia Rock Max, představila kapely, které zahrají na letním Masteru (Avantasia, Apocalyptica a další). AFTER FOREVER z Nizozemí, hrající gothicmetal, s krásnou zpěvačkou v čele, Floor Jansen, pak během svého vystoupení pokřtili DVD Masters of Rock 2007. Po nich konečně přišla po dlouhém čekání skupina, kvůli které jsem jela až sem, do Zlína: EDGUY!

Nezklamali mě. Jejich show měla energii, humor (který se ovšem opakoval - i na Benátský měl Tobias (to jako ten zpěvák v kapele) stejné hlášky). V první lajně jsem měla úžasný výhled na kluky - až do jisté chvíle, kdy mi výhled začali stínit fotografové a pomocníci festivalu. Chápu, že si je chtějí vyfotit - od toho tu taky byli, následně však byli vyvedeni securiťákami. Přesto se tam jisté 2 slečny (bez pásku, bez fotoaparátů - zřejmě to byly právě ,,pomocnice”) vrátily, překážely ve výhledu, skotačily, securiťáci je nechali ovšem být. Nejhorší na tom bylo, že si toho všimli i ostatní ,,pomocnice” a vtrhly se taky dopředu. Takže díky slečnám mnoho lidí, ačkoliv si vystáli předchozí kapely, aby mohli být v první lajně, stejně dobře neviděli. Nezajímá mě odůvodnění, že i tyhle rádoby pomocnice jsou fanynky Edguy a proto se nechaly unést - NEMĚLY TAM ZKRÁTKA CO DĚLAT! Ale abych jenom nenadávala, chválím pořadatele, že se postarali během koncertu o studenou pitnou vodu pro fanoušky (nikdy bych nevěřila, že mi bude něco tak nealkoholického jako je obyčejná voda chutnat, ale v tu chvíli pro mě ten kelímek vody, který mi podal mimochodem velmi sympatický mladý muž:)), znamenal fakt hodně). Po Edguy ti vytrvalejší zůstali na W.A.S.P., já však nebyla schopná, tak jsem je sledovala už jenom z povzdálí. Ačkoliv zahráli moje oblíbené album The Crimson Idol (1993) a ne to nové (Dominator; 2007), co vydali, už jsem skutečně neměla sílu. Nutno přiznat, že to byla ohromná škoda, jelikož to, co předváděli, se nedá slovy ani popsat. S Lordem jsme ale přece jen našli jedno minus na téhle jinak senzační skupině - jejich komunikace s publikem byla téměř nulová, Edguy je v tomhle rozhodně trumfli!

A Afterparty v Masters of rock Café? Dobrý zážitek - přeplněno, skoro žádné místo k sezení, ale hlavně: Se členy Edguy (krom Tobiase S., jelikož měl teplotu a přišel jen na chvíli (já ho ovšem nestačila zaregistrovat) a Jense, který nedorazil). Lidi je obklíčili, vyfotili se společně, povídali si a v tu chvíli, kdy kluci popíjeli drink a stáli jen kousek ode mě, jsem si uvědomila jednu věc:

I hvězdy jsou jen lidi!

A je konec! 15. ročník Benátské noci už skončil, ale vzpomínky zůstávají… Bylo to… nádherné

PÁTEK

Vše odstartovalo v pátek 27. 7. 2007, krátce po poledni. Na hlavní Black stagi moderátor cosi žvanil a já zamířila ,,vedle”… Na Blue stagi odehrála jakási kapela, co si říkala Svrab. Špatný to fakt nebylo, ale že bych si jejich CD koupila… I odešla jsem pro své nejoblíbenější pivo, Gambrinus za 25 Kč a šla zpátky na Black. Za hodinu tu měli vystoupit totiž Totáči! Areál se začal zaplňovat a (nejenom) punkáči přicházeli… Pogo jsem po chvíli radši vzdala, bylo to doslova o hubu, ten blázen s tím kloboukem byl moc ,,divokej” .

Po Totálním nasazení měla odehrát Bára Zemanová, kinderpunkerka, jak by řekl Timy . Tu jsem si radši nechala ujít a odešla na Atari terror. Poprvé jsem je ten den slyšela a neměli chybu. Fakt doporučuju, kluci byli prostě showmani :-)  . Dostala jsem od nich nakonec samolepku !

Po Atari jsem pak už nevydržela jen u jedné kapely, pobíhala jsem tak nějak všemožně mezi 4 stage, co tam byly. Nemohla jsem se dočkat a zakřičela do davu: Chci WOHNOUT ! Kdosi zareagoval pohotově: Já bych rád zas vohejbal . A Wohnouti skutečně přišli a rozjeli to. Rozhejbali přítomné a pogo nemělo chybu. Sakra, zase jsem zahlédla toho blázna s kloboukem. Pro jistotu a ve snaze zachránit si svůj holý život ustupuji dozadu, daleko od kotle .

Divokýho Billa jsem přetrpěla jen tak tak. Chápu, že jsem jejich fanoušky asi nasrala, když jsem stála jak sloup a počítala vteřiny, kdy konečně odejdou a nastoupí Edguy! Minulý rok předvedli prej nejlepší show na Mastru, takže jsem se na ně fakt těšila. Bylo to poprvé, co jsem spatřila svoji oblíbenou kapelu. I když scéna nebyla moc dobře nazvučená - a to mi potvrdí snad všichni, Tobias to zvládl skvěle. Fanoušci nezklamali a atmosféra byla úžasná (omluvte mě za superlativy, ale jinak to nejde). Sám Tobi prohlásil: Czech republic, YOU ROOOOCK!!! Na písničku Save me se ve vzduchu objevily zapalovače a já se rozhlédla… bylo to famózní!

Po té, co skončili Edguy, jsem už jenom čekala na N. V. Ú a libereckou kapelu Nobody knows. Zašla jsem na pivo a sekla jsem se u vodnice, jelikož jsem musela vysvětlovat, jak se má podávat . Když jsem se vzpamatovala, N. V. Ú dohráli a Nobody knows taky. Pátek pro mě tímto skončil!

SOBOTA

V sobotu kolem 11 odpo zahrála liberecká kapelka Mystream. Byli fajn jako vždy, jenom opět blbla technika. Měli holt pech, ale kluci to zvládli celkem dobře. Ve 13:00 (oficiální čas, téměř všechny kapely ale měly zpoždění) se na hlavní stagi objevila jedna banda, na kterou jsem čekala od rána: Mňága a Žďorp. Netřeba představovat, zkrátka radši dutý ale free ;-). Na modrý scéně zahráli němečtí punkáči s emo (čti ííímou) vzhledem Hörstreich, na kt. přišlo celkem dost lidí, jelikož pršelo a blue stage je pod střechou .

V Gambrinus městečku ale vystoupila jedna hvězda: Robbie Wiliams . Revival, samozřejmě. Po punku, metalu atd. se popík hodil. Připravovala jsem se na Nightwish revival, kteří měli smůlu - opět blbla technika. Zpěvačka Jana alias Tarja byla však úžasná. Zpívala, a když nešel mikrofon, tak aspoň tancovala .

Něco kolem 18:30 přišla klasika: Střihavka. Není to zas úplně moje parketa (nevím proč, ale připomíná mi Koláře), ale taky to není nejhorší! Po něm zahráli vedle Hush - kapelka inspirována Deep Purple vznikla roku 1996 v Liberci (nj, Liberec je holt středem dění ), byla hodně svižná. Pokud neznáte, mrkněte na ně - nebudete litovat! Po Hush jsem slyšela zdaleka písničku, kterou mě kdysi učili ve škole - Slavíci z Madridu. Koukám, koukám a on to je Walda . Tak jsem si zapařila na Eldorádo. Vedle mě se objevila malá holčička, která křičela, jak nejvíc mohla: Mám rád svařené víííno červené ! Vypadalo to, že slečinka věděla, o čem zpívá .

Na Kabáty jsem se zvedla a odešla z areálu. Ze srdce je nesnáším, tyhle rádoby megastar fakt nemusím. Rohozec mi venku chutnal, méča měl pravdu, za 17 Kč jsem čekala, že to bude hnus . Když jsem uslyšela rámus a následně cosi barevného na obloze, došlo mi, že to je ohňostroj, jelikož Malou skálu konečně opouští Kabáti. Rychle se ženu zpátky, Suzi Quatro si nemůžu nechat ujít a finskou skupinu The 69 Eyes, která měla vystoupit po ní, taky ne. Stařena i přes svůj věk předvedla obdivuhodný výkon - koncert kazil vožralec za mnou, který se ji dočkal po 30 letech a vyváděl jak divý.

Po Suzi se mnozí otočili a odešli. Já se držela zábradlí ale jako klíště! Kapela ze země tisíce jezer (z ,,fucking Finland”, jak zdůraznil zpěvák) po hodině a něco konečně zahrála, sice jsem zpočátku kvůli zvukaři kytaru třeba vůbec neslyšela, ale pak to už bylo O.K. Odehráli mé nejoblíbenější písničky: The Chair, Gothic girl a Brandon Lee .

Spokojená jsem po nich odešla na pivo a čekala na The.stwich. Moc jsem je neznala, jen z vyprávění od kamaráda, co je do nich blázen. Pochopila jsem proč. The.stwich hrajou tzv. emocore, ale začínali na punku, jak přiznal zpěvák. Takže i tady se objevili punkáči a pogovali. Byli tři, možná i čtyři ráno a The.stwich pařili - jako poslední na green stagi. Na konci (song Akvárko) donutili všechny jít do dřepu a následně vstát. Bylo to fakt úžasné, jak se po tolika dnech chlastu lidi dokázali bavit. Žilo to a já vím, že co nejdříve vyrazím na jejich koncert!

NEDĚLE

Neděle byla úžasná v jedné věci: Objevila jsem novou kapelu, která mě fakt nadchla: Vidock z Ústí nad Labem. Skvělý heavy metal, divím se, že jsem je doposud neznala. Zpěvák David mi to pak po koncertu vysvětlil: Existují teprv 7 měsíců! Takže heavy metal heads - pokud neznáte Vidock, pak je to veliká chyba . Po Vidocku přišli na Green stage Melouni… 2 postarší chlapíci vypadali už na první pohled jako pohodáři. A když spustili moji oblíbenou píseň No woman no cry, byla jsem jako v sedmém nebi. Za každou cenu jsem je pak odchytla a vzala si trsátko .

Poslední, na co si ještě lehce vzpomínám, byla pařba na koncertu Premier. Nemusím je snad představovat, jistě znáte ,,V mládí jsem se učil hrobařem”… Chytla jsem od nich triko, nechala se podepsat na ruku a vyloudila si šedý trsátko . Kolem 17:15 jsem seděla ve vlaku směr Liberec a říkala si:

Uvidíme se příští ro(c)k, Malá Skálo!

Uff… Tento fesťák trval sice od 28. 7 - 30. 7, ale až dneska jsem se dokopla k tomu, abych napsala shrnutí

Lidi

Fajnoví Poznala jsem kotel nových lidí, punkerů tam bylo habaděj a metalisti taky nechyběli (teda, bohužel nechyběli ani praví diskanti :-/). Hafec vožralců, se kterýma byla fakt sranda si povídat. Nejvtipnější na tom je, že skoro každej opilej mi tvrdil, že je naprosto v poho a že není na mol :-D. Byli tam i tací, co prolejzali v noci každej stan a zjišťovali, jestli tam jsou holky či ne . Strašně se divili, že dostali od pár slečen facky, když se pokoušeli dostat se k nim do stanu O nádherný chlapy zkrátka nebyla nouze

Celkem mě potěšila přítomnost jednoho nejmenovanýho čišníka z jedný mý oblíbený liberecký hospůdky . Byl tam údajně pracovně (čepoval pivo) a za večer do sebe hodil 32 panáků (nebo co to bylo). Prostě jsme si role vyměnili. Mimo tentokrát byl on, ne Ly. Naštěstí!

Úlety

Jóóó, úlety byly… opakovaný Mno řekněte - copak to jde vydržet ležet s opačným pohlavím ve stanu a… a nic :-X ? Nejde, a už vůbec, když jsem blíženec Naštěstí to všechno je jenom úlet. Alespoň z mý strany .

Bumbání aneb pitný režim

3 dny jsem nic nejedla. Ani si do ničeho nekousla, prostě nic. V tom vedru se nedalo. A řekněte - lákalo by vás snad více jídlo v tom děsivým počasím než studený pivo, red bull s vodkou či Frisco (Frisco vám fakt doporučuju, nejlepší to je s vodkou, limetkou a kokosovým džusem ). Prostě jsem toho vypila dost a doktorka si už rozhodně nemůže stěžovat, že denně piju míň jak 1 litr. Pitný režim byl dodržen, ne-li překročen .

Hudba

3 pódia a na každým si našel každý svoje. Navzájem se moc nerušili, což jsem (a nejenom já) uvítala. Myslím, že stačí říct, že tam byli E!E, Plexis, Scorpions, Švihadla, Wohnout, Doga, Horkýže Slýže, Gaia Mesiah atd a už je snad jasné, že to byl fakticky nářez Langerová, Horváth, Mareš a spol tam podle mýho lízt nemuseli, ale co… svoje fanoušky tam měli (a svoje antifanoušky, kteří jim to kazili, taky ).

Hlášky

Nedalo mi to a hlášky vožralejch jsem si musela zapsat. Pár jich sem dám, ale to stejně není vono. Museli byste je slyšet naživo

• Máte někdo zábradlí s česnekem?
• Doprdeléééé! Nesnáším, když to na mě přijde a já nejsem doma.
• Mrtví nemluví. Umři!

Co říct? Během 3 dnů spoustu nových kontaktů, zkušeností, hlasivky někde v háji, bolavý packy, návštěva Bolehlavu a v neposlední řadě 2 kila dolů. Nevím, jak se mi to podařilo Tak to teď doháním tabulkama čokolády .

Na příští Benátskou zkrátka musím zas . Nepřidá se někdo ?