Nejdřív krátké vysvětlení pojmu Tardy Hall: V USA mají středoškoláci přesně 5 minut na přesun mezi každou hodinou. Pokud přijdete pozdě na hodinu, nebude vám umožněno zúčastnit se výuky a budete posláni do tzv. „tardy hallu“, což je na první pohled normální učebna… bez učitele, pouze s dozorem. Do této učebny jsou posláni všichni studenti, co nejsou na svých místech v okamžiku zvonění. Po příchodu do tardy hallu se zapíšete, nahlásíte se dozoru a za trest tu sedíte místo vyučování a přepisujete různé články, školní řády…

Jednoho dne jsem se do tardy hallu dostala i JÁ…

Předposlední hodina přede mnou - angličtina. Se zvoněním na přestávku vystřelím rychle ze třídy a mířím do své skříňky pro nehorázně tlusté desky a knížku. Angličtinu mám v prvním patře, mezitím co skříňku mám v patře druhém. Nevadí, vždycky jsem to stíhala. Dneska však byly schody z nějakého nepochopitelného důvodu extrémně zacpané, byla tu větší koncentrace lidí než obvykle. S deskami a knížkou se snažím prorvat se davem a konečně se dostávám do třídy. CRRRRRRRRRRRRRRRRR… Zvoní! A já vám přísáhám – byla jsem asi 3 kroky od své židle. „Huráá, stihla jsem to,“ pomyslím si v duchu, když v tom mi poklepe na rameno angličtinářka: „Go to the tardy hall!“ Nevěřícně na tu velkou obludu vyvalím oči a ptám se: „WHY?!“ Pokrčila rameny a jasně odpoví: „You are late!“

Ano, nebyla jsem se zvoněním na svém místě, byla jsem „jen“ u něj! Naštvaná a naprosto vyvedená z míry se pokouším ohradit, že zácpa na schodech není moje chyba, že nejdu pozdě, protože jsem se zvoněním už byla ve třídě… Nezájem, máme pravidla, která musíme dodržovat! Nekompromisně jsem byla vykázána ze třídy, dveře se mi zabouchly před nosem a já se otočila směr TARDY HALL!

Ať žije svobodná Amerika! Začínám si vážit svého gymplu, na který jsem dřív chodila v Čechách. Otevírám oči a postupně zjišťuji, že na rčení „Hodnotu toho, co máš, poznáš, až když to ztratíš.“ něco opravdu je.

Dne 31.7.2008 jsem bezpečně, byť se zpožděním, přiletěla z New Yorku na letiště Louisville v Kentucky. Dorazila jsem navečer, kolem 18:00 místního času, a tak jsme zašli na večeři k Mr.Gatti’s (pro ty, co netušíte, o co jde: Řetězec restaurací, kde zaplatíte vstup a jíte, co chcete (především pizzy, burgery, těstoviny…). Jídlo není nijak extra dobré, ale uvnitř si můžete zapařit videohry a kluci chtěli prostě pařit ).

Domů jsem dorazila naprosto přecpaná (já říkám, až se vrátím, nevejdu se do dveří :-/ ) a utahaná. Mám tu celkem pěkný pokoj (fialové stěny s flekama jako kráva Milka jsem se ale nedočkala ) a vlastní koupelnu. Vyhrabala jsem z kufru svoji plyšovou žirafku, padla na postel a okamžitě usla. Teda… před tím jsem vám ještě stihla nafotit svůj nový pokoj, koupelnu a obývák :-).

Můj pokoj s žirafkou od Terezky

Koupelna

Obývák s pianem !

Dřív, než začnu mektat o Americe, zůstanu aspoň v myšlenkách ještě chvilku v Čechách. Před odletem jsem naštěstí ještě stihla šestý ročník rock-metalového festivalu Masters of Rock!

Letošní ročník Masters of Rock byl tak trochu zvláštní. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli vůbec pojedu a najednou jsem se ve středu, 9. 7. , srazila s partou 20 lidí, z nichž jsem znala jenom jednoho člověka, kterého jsem předtím viděla teprve 3x. S touhle skupinou že mám strávit následujících 5 dní? Když si nedokážu zapamatovat ani jedno nové jméno? Zajímavé!

Cesta byla… řekněme… alkoholová. Zelená (fuj!), medovina, fernet, vaječňák, slivovice… to všechno se začalo míchat, takže jsme do cíle dorazili v… mírně veselejší náladě. Po hodině stavění stanu (jsem na to naprostý antitalent) jsme vyšli do okolí a já už krátce před půlnocí ulehla. Chtěla jsem se pořádně na čtvrtek vyspat (což se mi nepovedlo - kolem čtvrté běsnil týpek kolem stanu a pokřikoval na celé kolo, že mu někdo ukradl stan!).

Čtvrtek jsem zahájila pivem a následně koncertem KORPIKLAANI. Tahle finská veselá folková partička přenesla na publikum veselou náladu, optimismus a i když je nějak extra nemusím, musím říct, že se jim to fakt povedlo. A i když to zní neuvěřitelně - šla jsem pak do stanu spát . Probudila jsem se až na DEF LEPPARD, pomalu se začala tlačit dopředu a jako malé dítě se těšila na (pro mě) vrchol prvního dne - AVANTASII.

Čekání mě naprosto otrávilo. Více než hodinu a půl zvučeli a já začala být netrpělivá. To, co přišlo potom, mě bohužel ani neuchvátilo tak, jak jsem původně čekala. Bylo to skvělé vystoupení, můj oblíbenec Tobias Sammet dokonce i zvládal výšky, neujížděl mu hlas, bylo vidět, že se na to dost připravoval, míň kecal, víc zpíval, třešnička na dortu v podobě Kaie Hansena mě nesmírně potěšila, ale něco mi tam chybělo. Tobias mi přišel při koncertech Edguy zkrátka mnohem uvolněnější než u Avantasie.

Téměř celý pátek jsem strávila dýmáním, pitím Frisca a seznamováním . Kolem 18:00 jsem sledovala z dálky vystoupení gothic - death metalové 12tičlenné skupiny HAGGARD. Počasí začalo být nesnesitelné, pařilo, bylo dusno a lidi začali křičet o vodu. Vystoupení švédských SABATON se neslo v uvolněné atmosféře, kapela hrála jak osvědčené “hity” (Primo Victoria), tak i skladby z nového alba The art of war. Skoro ke konci jsem se dostala úplně do první řady a čekala na kanadské trashery ANNIHILATOR, které jsem (bohužel) do té doby vůbec neznala. Jejich vystoupení musím označit jako druhé nejlepší na letošním MORu. Nestává se, že bych dokázala pařit na hudbu, kterou vlastně vůbec neznám :-). Koncerty OOMPH! a MOONSPELL jsem si s radostí odpustila a radši zašla na pivo (mimochodem, protáhlo se to až do 5:00 a.m. ).

Od sobotního rána jsem poletovala (naprosto nevyspalá) v tričku Amon Amarth a nemohla se dočkat večera. Počasí bylo ještě horší, sluníčko se neslitovalo nad příznivce černé barvy a svítilo ještě víc, bylo dusno a v areálu likérky Rudolfa Jelínka nebyl jediný stín. Přesněji byl, ale kde byl stín, tam byli lidi. Stálo mi to spoustu přemáhání, abych se zašla podívat na HORKÝŽE SLÍŽE. Po třetí písničce jsem to musela vzdát a šla se zchladit. Ještě větší přemáhání mi stálo ovšem jít na ARAKAIN a tím se tak vecpat do první řady na AMON AMARTH, kteří hráli hned po nich. To vystoupení bylo nekonečné, a když už jsem si myslela, že to utrpení skončí, fanoušci si je vytleskali zpátky. V tom zápalu jsem to už nevydržela a začala vytleskávat: AMON AMARTH, AMON AMARTH. Když jsem se rozhlédla s tím, že uvidím nahněvané tváře fanoušků Arakain, čekalo mě příjemné překvapení. Kolem sebe jsem měla pouze svoji partu a skalní fanoušky Amonů Společně jsme tak přetrpěli poslední song Arakainů a bouřlivě uvítali déšť (a následně vichřici), která se na nás řítila :-).

Samotný koncert Amon Amarth mě naprosto uchvátil. A to i přesto, že to byl můj doposud nejdrsnější koncertní zážitek. Lidi byli na sebe namačkaní a třetí řada uprostřed v kotli nebyla asi šťastnou volbou. Tlačenice, nedýchatelno a později i silný vítr mě donutili stáhnout se a opustit kotel. A jestli bylo těžké se dostat dopředu, pak vězte, že ještě těžší bylo se dostat dozadu. Lidi mi neměli zkrátka kam uhnout a sama teď nechápu, jak jsem se z toho nekonečného davu dokázala vymotat. Pařit se dalo ale i úplně vzadu a tak jsem se přidala ke skupině ulítlých dlouhovlasáků, kteří zrovna házeli řepou (jak by to řekla televize NOVA ). Silný vítr, bouřka a déšť donutili Amony ukončit o něco dřív vystoupení. Ve stanu jsme tak otevřeli Amundsena a i když jsem doom-metalové MY DYING BRIDE opravdu chtěla vidět, ponocování z předešlých dnů se teď podepsalo na mé (ne)schopnosti zůstat vzhůru, a tak jsem vyčerpáním usnula.

V neděli jsem se šla podívat na české power metalisty - POWER 5. Něco vám řeknu: V životě jsem neslyšela falešnější a horší zpěv! Jediný, kdo to tam zachraňoval, byl jejich kytarista, který si to doslova “dával” dost dobře (wow, 4 slova na “d” za sebou ). MOR 08 jsem zakončila pivkem (mimochodem - objevila jsem nové, výborné, nejlepší pivo - ČERNOU HORU, vřele doporučuji!) a koncertem punkáčů E!E.

Unavená, špinavá, ale naprosto spokojená a šťastná jsem se odebrala na vlak směr Praha. Zkrátka:

Vizovice, slivovice, za rok ZASE!

Tak jsem už za velkou louží… A první pocity? Taková větší Praha, větší kolony aut, větší budovy, větší všechno… prostě New York.

Ubytovala jsem se na těch pár dní v hotelu Sheraton, zatím si na kvalitu služeb nestěžuji, za 225 USD na noc s internetem, bazénem a snídaní, v koupelně teď našla Vendula (spolubydlící) dokonce fén a i žehličku ve skříni jsme společnou silou objevily . Právě jsme si objednaly večeři na pokoj a aby toho, který nám jídlo přinese, neranila mrtvice z toho bordelu, co se tu válí, půjdu si asi radši (do)vybalit a uklidit do skříně kufry :-). Bleskovka a zároveň první spot na novém blogu tímto končí, příště se Vám ohlásím z Kentucky !

Mám ráda underground. Mám ráda koncerty ne moc známých (klidně i začínajících) kapel. Mám ráda tu uvolněnou atmosféru, ty lidi, kteří dělají hudbu pro radost. To krásné období, kdy prachy nehrají důležitou roli a nedělají z člověka totálního kreténa. A právě takové kapely dorazily 20. a 21. 6. 2008 do Doks – na první ročník Bandzone.cz Festu!

PÁTEK

Pár lidí, pár stanů. Stánky s pivem. 2 stage, kde se začalo teprve ladit. Pár toi toiek. To byl můj první dojem z areálu Termit, kde se tento fest konal. U chatek mi organizátoři předali klíče do chatky, kterou jsme si s partou pronajali na víkend (za lidovou cenu – 2000 Kč). Je mi jedno, když si pomyslíte, že jsme pěkně romazlení, jet na fesťák a přespat v chatce místo ve stanu, ale představa, že už v osm ráno musím ze stanu vypadnout, jinak se tam kvůli vedru opeču, mě nijak nelákala. U chatek se nedá mluvit o žádném luxusu (to jsem ani nechtěla), ale rozhodně tu bylo více místa (na cokoliv ) a větší pohodlí.

Jdu se podívat blíž k menší stagi, kde hrála relativně mladá kapela - SHOGUN TOKUGAWA. Kapela měla k mému překvapení solidní základnu fanoušků. Screamo se stává poslední dobou obecně hodně populárním žánrem, doufejme tedy, aby si popularitu kapela udržela i potom, co přestane být screamo “trendem”, jelikož to kluci opravdu umí! Chomutovští rockeři, X-LEFT TO DIE, mě nesmírně potěšili svojí účastí i vystoupením (nehledě na fakt, že k Chomutovu a Chomutovákům mám silné pouto ). Po nich jsem už stepovala na hlavní stagi a očekávala jednu ze svých oblíbených metalových kapel – SATISFUCKTION.

Tahle banda dokáže přijít vždy s něčím originálním a donutit diváky pařit. Narozdíl od ostatních metalistů a členů kapely byl zpěvák celý v bílém oblečení, komunikoval s publikem, pařil a nakonec seskočil z podia dolů mezi nás. Totálně zpocená, ale naprosto spokojená jsem odcházela po jejich vystoupení na pivo – nezklamali mě! Za doprovodu kytary a zpěvu popové kapely, CHARLIE STRAIGHT, jsme se usadili a popíjeli zlatý mok. A i když není pop mým pravým půllitrem piva, příjemně se u toho relaxovalo, dobře se to poslouchalo a musím říct, že publikum tihle mladíci totálně dostali!

Na pódiu se začali připravovat IDEA FATTE a po prvním tónu jsem se okamžitě zvedla a odešla z areálu. Jsem tolerantní a nechtěla jsem kazit ostatním zážitek z koncertu svým kyselým xichtem. Hip hop prostě nemám ráda! S klukama jsme šli trochu si pročistit uši, mozek a plíce. Vrátili jsme se akorát na Chlapíka a senzačně se bavili. Pokud nevíte, o co jde: Představte si metalistu, který vám rapuje a „zpívá“ o hulení. To je přesně CHLAPÍKSXICHTEMWLKA. Ve 13 obdivoval Eminema a pokoušel se dát dohromady vlastní hip hop sklady :-). Jeho hitovka zněla celým areálem – Ten chlap - určitě byl zhulenej - protože po mně chtěl - plnou tašku hulení, yeah yeah… Jako recese dobrá věc, doporučuju pustit si to na bandzonu.cz nebo na youtube .

Na řadu přišlo ale něco, na co jsem čekala od rána – můj favorit číslo 1! Kapela THE.SWITCH. Když jsem je tenkrát slyšela poprvé na Benátský, netušila jsem, že si je tolik oblíbím a že se jejich skladby dostanou tak často do mého playlistu. Show to byla naprosto famózní, Majkláč (kytarista a zároveň jeden z organizátorů festu) opět dokázal, že patří mezi kytarovou špičkou. V kotli se mě ujal Mates a chránil mě ze všech stran, aby mě neušlapali. Záhadným způsobem se vedle mě objevili HeWeR a jeho parťák (v životě jsem je neviděla a nechápala jsem, jak mě dokázali poznat). Vyschlo mi v krku, the.Switch odehráli poslední songy včetně těch nových z připravovaného alba a já mířila pro pivo. Vystoupení X CORE, HOUBY a poté KOHOUT PLAŠÍ SMRT jsem už pouze sledovala daleko od kotle s pivem v ruce .

SOBOTA

Poté, co jsem se vyhrabala ze sprchy (oproti sprchám na Masters of Rock naprostý luxus s teplou vodou ) a co se kluci vrátili z města, jsem vyběhla do areálu, přímo k hlavní stagi a čekala na THE POOH. Kapela, kterou jsem poslouchala nejdéle ze všech, kt. tam byli (3 roky), nicméně jsem je ještě nikdy neslyšela naživo. Díky jejich starší tvorbě pro mě byli vždy takovou českou Nirvanou, nehledě na fakt, že mi jejich zpěvák a kytarista nehorázně připomíná Kurta Cobaina (stejný sympaťák, talent mu nechybí a rodiče se při sexu asi hodně smáli, jelikož se jim fakt povedl ). I když „Nirvánově“ nezněli ani omylem, na jejich vystoupení v životě nezapomenu. Opomeneme-li totiž moje sympatie vůči zpěvákovi a Kurtovi obecně, další bod si u mě získali tím, že napekli fanouškům buchty (the poohty) a já v tu chvíli měla hlad . Byla jsem nadšená, moje nadšení ovšem odpadlo pár týdnů poté, co jsem zjistila a hlavně viděla, jak probíhal jejich proces pečení (jen namátkou – napadlo by vás někdy získat vlažné mléko tím způsobem, že ho přivedete k varu a následně studeným vzduchem u fénu vyfoukáte?).

Vraťme se ale opět k festu. Na menší stagi začali ladit XINDL X. Na webu se prezentují jako hip hop - blues. Když jsem viděla tu charakteristiku, ani mě nenapadlo si je poslechnout. Chystala jsem se s klukama odejít z areálu, když v tom začali Xindláci hrát. Jako vypojený stroj jsem se okamžitě zastavila a zůstala zírat. Kdepak, kdepak! Jestli Eminem bude hrát tuhle odnož hip hopu, začnu poslouchat Eminema . Osobně mi to znělo částečně jako reggae a rozhodně bych vám doporučovala si poslechnout na jejich bandzone profilu aspoň písničku Dysgrafik, pokud je neznáte. Stojí to za to a Xindly mohu tak suverénně označit za svůj objev roku .

Morfujeme! Připomíná vám to Strážce Vesmíru? Tak to neznáte asi MORČATA NA ÚTĚKU a jejich Planetu prasat . Někým milováni, jinými přímo nenáviděni pro (svým způsobem) „pouze“ předělávky originálních písní do sprosté, mnohdy tvrdší formy. Osobně je mám moc ráda, takže jsem si kotel tentokrát neodpustila. Bohužel si to neodpustil ani bezďák, který se tam dostal, svlíkal se, smrděl, otravoval a vrcholem bylo, když se rozhodl, že bude močit přímo pod pódiem, když Morčata hráli. Sluníčko mi začalo lézt na nervy ( a pivo do hlavy ), a tak poté, co jsem se seznámila s nějakými metalisty, jsme se společně odebrali sednout si do stínu a odpočívali. Měli jsme ovšem skvělý výhled na druhou stage a i tak jsem mohla sledovat vystoupení NICELAND (nijak mě zvlášť nezaujali) a rock’n’roll - metalcore kapely BAHRAINN (metalcore - a jsme doma !).

Bahrainn jsem však musela opustit, i když se mi to líbilo, a šla se podívat na německou rockovou bandu - ILLECTRONIC ROCK. Naprosto nová, naprosto famózní, naprosto strhující. Asi tak nějak bych charakterizovala vystoupení těchle pohodářů, kteří ve mně budili díky své imagi nejdřív dojem, že jsem se dostala omylem na koncert nějaké emo kapely :-). Odcházela jsem s CDečkem a samolepkou, kterou mi podal zpěvák. Jejich písničky jsem vůbec neznala, ale přitom jsem si zapařila víc jak na Switcháky z předešlého dne. Chytlavé melodie, vymakané kytarové riffy, trochu tajemna… to vše dokázali tihle Němci při tvorbě zakomponovat do svých skladeb a ve finále nám tak naservírovali pořádnou porci skutečně výjimečné hudby (zkuste video Heart and Bonebreaker). Když jsem se navíc po koncertu s nima bavila, dokázali mě přesvědčit nejen o tom, že 4 roky na německé škole mi fakt něco daly, jelikož jsme se dorozumněli naprosto bez jakéhokoliv problému, ale i o tom, že rozhodně netrpí žádnými hvězdnými manýry ani emo chvilky (ulítlejší Němce jsem v životě nepotkala )!

Na CRAZY ÁŇU bylo poté narváno stejně (ne-li víc) jako při vystoupení the.Switch z pátku. Neuvěřitelné, jak dokázalo tohle malé škvrně získat na svoji stranu publikum… Já ji obdivuji, že na to pódium vůbec vlezla :-). Na ATARI TERROR jsem se opět probojovala až dopředu, a i když jsem si je užila minule na Benátský, tentokrát jsem odešla po čtvrté písničce. Kapela byla parádní, hraje jim to líp a líp, ale v kotli to bylo o hubu. Chvilku poté, co jsem ustoupila o pár řad dozadu, tam povalili jednoho klučinu na zem. Zkrátka vím, kdy je čas odejít !

Po Atari proběhlo losování, kdo vyhraje akustický koncert své oblíbené kapely u sebe doma v ložnici . Ačkoliv jsem chtěla vyhrát, štěstí se na mě neusmálo .

Vystoupení 100°C jsem prostála s klukama, kteří byli evidentně naprosto zabrždění a ovlivnění mnoha faktory . Subjektivní dojem: Zdá se mi to, nebo 100°C hrajou drum’n’bass s kytarou a do toho všeho zpívají ? Po nich mě už jenom čekalo pivo na dobrou noc a pak jsem krásně usnula. Byla jsem tak unavená, že jsem ani nezaregistrovala techno, co tam pouštěli až do rána.

Bandzone.cz Fest můžu jednoznačně označit za festival s nejuvolněnější atmosférou, na kterém jsem kdy byla, festival, kde nebyl vůbec problém potkat lidi, kteří právě před chvíli vystupovali na podiu a poklábosit s nimi. Oceňuji všechny kapely, už jen kvůli tomu, že vystupovali naprosto zadarmo a přijeli bez nároku na cestovné (vememe-li v potaz, že takoví Illectronic Rock sem jeli 800 km :-/). I když měl festival spoustu nevychytaných much (bezďáci, málo toi toiek…), dostal se na seznam mých TOP 10 festivalů. A i kdyby příští rok zavedli vstupné, s partou už víme, kde budeme 19 – 21. 6. 2009: Na Bandzone.cz Festu!

________________________________________________

Poznámka pod čarou pro stálejší čtenáře: Zkuste kliknutím fotky zvětšit a najděte Ly nebo Méču . Nebo aspoň tipnout, kdo to na fotce může být :)). Nápovědu hledejte na libimseti.cz. Timy, HeWeR a vica jsou z téhle soutěže předem diskvalifikováni . Ať žije demokracie !

Po dlouhé době jsem si dala opět ,,NON-STOPku” (od soboty (5:00) do neděle (5:23)). Co si budeme povídat - jsem skutečně unavená, musím však říct: Stálo to za to.

Na WMoR (1. 12. 2007) jsem tentokrát jela více méně jenom kvůli Edguy (GER) a W.A.S.P. (U. S. A.). Ti svoje koncerty odehráli ovšem až v pozdních večerních hodinách, a tak jsem mezitím byla donucena ke konzumaci piva a především hudby jiných kapel…

Program zahájili tak HANNIBAL LECTER, kteří mě ovšem nijak neoslovili. Neříkám, že tahle česká kapela hrála bez nasazení - zvedli mě z místa ale až skoro na konci, kdy zahráli parodii na Roots bloody root od Sepultury. REMEMBER TWILIGHT z Německa předvedli slušnou show, ačkoliv museli hrát bez kytaristy Felixe, který si zlomil žebra a byl převezen do nemocnice. Bylo vidět, že tam chyběl, nicméně kluci se s tím poprali dobře, mrzí mě však, že se jim nedostalo dostatečné podpory, kterou si rozhodně zasloužili. Dánští folkmetaloví SVARTSOT byli více než zajímaví (to, co hráli, nazval Lord AgEnT tzv. ,,lesním metalem”), já však celé jejich vystoupení proseděla. Folkmetal není holt moje parketa. KRUCIPÜSK následně udělali dobré jméno Liberci, za což klukům děkuji . Jako nejhorší zážitek festivalu musím označit kapelu ARAKAIN. Hned nazačátku musím říct, že jsem vůči téhle bandě zaujatá. NIKDY jsem je neměla ráda a myslím, že to už ani nehrozí… Je to asi jenom můj osobní dojem, jelikož lidi kolem se bavili výborně - skákali, zpívali a řvali si o přídavek. Asi teda nebyli špatní, já jsem ale byla nepopsatelně šťastná, když odešli z podia. Po nich přišla slečna z radia Rock Max, představila kapely, které zahrají na letním Masteru (Avantasia, Apocalyptica a další). AFTER FOREVER z Nizozemí, hrající gothicmetal, s krásnou zpěvačkou v čele, Floor Jansen, pak během svého vystoupení pokřtili DVD Masters of Rock 2007. Po nich konečně přišla po dlouhém čekání skupina, kvůli které jsem jela až sem, do Zlína: EDGUY!

Nezklamali mě. Jejich show měla energii, humor (který se ovšem opakoval - i na Benátský měl Tobias (to jako ten zpěvák v kapele) stejné hlášky). V první lajně jsem měla úžasný výhled na kluky - až do jisté chvíle, kdy mi výhled začali stínit fotografové a pomocníci festivalu. Chápu, že si je chtějí vyfotit - od toho tu taky byli, následně však byli vyvedeni securiťákami. Přesto se tam jisté 2 slečny (bez pásku, bez fotoaparátů - zřejmě to byly právě ,,pomocnice”) vrátily, překážely ve výhledu, skotačily, securiťáci je nechali ovšem být. Nejhorší na tom bylo, že si toho všimli i ostatní ,,pomocnice” a vtrhly se taky dopředu. Takže díky slečnám mnoho lidí, ačkoliv si vystáli předchozí kapely, aby mohli být v první lajně, stejně dobře neviděli. Nezajímá mě odůvodnění, že i tyhle rádoby pomocnice jsou fanynky Edguy a proto se nechaly unést - NEMĚLY TAM ZKRÁTKA CO DĚLAT! Ale abych jenom nenadávala, chválím pořadatele, že se postarali během koncertu o studenou pitnou vodu pro fanoušky (nikdy bych nevěřila, že mi bude něco tak nealkoholického jako je obyčejná voda chutnat, ale v tu chvíli pro mě ten kelímek vody, který mi podal mimochodem velmi sympatický mladý muž:)), znamenal fakt hodně). Po Edguy ti vytrvalejší zůstali na W.A.S.P., já však nebyla schopná, tak jsem je sledovala už jenom z povzdálí. Ačkoliv zahráli moje oblíbené album The Crimson Idol (1993) a ne to nové (Dominator; 2007), co vydali, už jsem skutečně neměla sílu. Nutno přiznat, že to byla ohromná škoda, jelikož to, co předváděli, se nedá slovy ani popsat. S Lordem jsme ale přece jen našli jedno minus na téhle jinak senzační skupině - jejich komunikace s publikem byla téměř nulová, Edguy je v tomhle rozhodně trumfli!

A Afterparty v Masters of rock Café? Dobrý zážitek - přeplněno, skoro žádné místo k sezení, ale hlavně: Se členy Edguy (krom Tobiase S., jelikož měl teplotu a přišel jen na chvíli (já ho ovšem nestačila zaregistrovat) a Jense, který nedorazil). Lidi je obklíčili, vyfotili se společně, povídali si a v tu chvíli, kdy kluci popíjeli drink a stáli jen kousek ode mě, jsem si uvědomila jednu věc:

I hvězdy jsou jen lidi!

A je konec! 15. ročník Benátské noci už skončil, ale vzpomínky zůstávají… Bylo to… nádherné

PÁTEK

Vše odstartovalo v pátek 27. 7. 2007, krátce po poledni. Na hlavní Black stagi moderátor cosi žvanil a já zamířila ,,vedle”… Na Blue stagi odehrála jakási kapela, co si říkala Svrab. Špatný to fakt nebylo, ale že bych si jejich CD koupila… I odešla jsem pro své nejoblíbenější pivo, Gambrinus za 25 Kč a šla zpátky na Black. Za hodinu tu měli vystoupit totiž Totáči! Areál se začal zaplňovat a (nejenom) punkáči přicházeli… Pogo jsem po chvíli radši vzdala, bylo to doslova o hubu, ten blázen s tím kloboukem byl moc ,,divokej” .

Po Totálním nasazení měla odehrát Bára Zemanová, kinderpunkerka, jak by řekl Timy . Tu jsem si radši nechala ujít a odešla na Atari terror. Poprvé jsem je ten den slyšela a neměli chybu. Fakt doporučuju, kluci byli prostě showmani :-)  . Dostala jsem od nich nakonec samolepku !

Po Atari jsem pak už nevydržela jen u jedné kapely, pobíhala jsem tak nějak všemožně mezi 4 stage, co tam byly. Nemohla jsem se dočkat a zakřičela do davu: Chci WOHNOUT ! Kdosi zareagoval pohotově: Já bych rád zas vohejbal . A Wohnouti skutečně přišli a rozjeli to. Rozhejbali přítomné a pogo nemělo chybu. Sakra, zase jsem zahlédla toho blázna s kloboukem. Pro jistotu a ve snaze zachránit si svůj holý život ustupuji dozadu, daleko od kotle .

Divokýho Billa jsem přetrpěla jen tak tak. Chápu, že jsem jejich fanoušky asi nasrala, když jsem stála jak sloup a počítala vteřiny, kdy konečně odejdou a nastoupí Edguy! Minulý rok předvedli prej nejlepší show na Mastru, takže jsem se na ně fakt těšila. Bylo to poprvé, co jsem spatřila svoji oblíbenou kapelu. I když scéna nebyla moc dobře nazvučená - a to mi potvrdí snad všichni, Tobias to zvládl skvěle. Fanoušci nezklamali a atmosféra byla úžasná (omluvte mě za superlativy, ale jinak to nejde). Sám Tobi prohlásil: Czech republic, YOU ROOOOCK!!! Na písničku Save me se ve vzduchu objevily zapalovače a já se rozhlédla… bylo to famózní!

Po té, co skončili Edguy, jsem už jenom čekala na N. V. Ú a libereckou kapelu Nobody knows. Zašla jsem na pivo a sekla jsem se u vodnice, jelikož jsem musela vysvětlovat, jak se má podávat . Když jsem se vzpamatovala, N. V. Ú dohráli a Nobody knows taky. Pátek pro mě tímto skončil!

SOBOTA

V sobotu kolem 11 odpo zahrála liberecká kapelka Mystream. Byli fajn jako vždy, jenom opět blbla technika. Měli holt pech, ale kluci to zvládli celkem dobře. Ve 13:00 (oficiální čas, téměř všechny kapely ale měly zpoždění) se na hlavní stagi objevila jedna banda, na kterou jsem čekala od rána: Mňága a Žďorp. Netřeba představovat, zkrátka radši dutý ale free ;-). Na modrý scéně zahráli němečtí punkáči s emo (čti ííímou) vzhledem Hörstreich, na kt. přišlo celkem dost lidí, jelikož pršelo a blue stage je pod střechou .

V Gambrinus městečku ale vystoupila jedna hvězda: Robbie Wiliams . Revival, samozřejmě. Po punku, metalu atd. se popík hodil. Připravovala jsem se na Nightwish revival, kteří měli smůlu - opět blbla technika. Zpěvačka Jana alias Tarja byla však úžasná. Zpívala, a když nešel mikrofon, tak aspoň tancovala .

Něco kolem 18:30 přišla klasika: Střihavka. Není to zas úplně moje parketa (nevím proč, ale připomíná mi Koláře), ale taky to není nejhorší! Po něm zahráli vedle Hush - kapelka inspirována Deep Purple vznikla roku 1996 v Liberci (nj, Liberec je holt středem dění ), byla hodně svižná. Pokud neznáte, mrkněte na ně - nebudete litovat! Po Hush jsem slyšela zdaleka písničku, kterou mě kdysi učili ve škole - Slavíci z Madridu. Koukám, koukám a on to je Walda . Tak jsem si zapařila na Eldorádo. Vedle mě se objevila malá holčička, která křičela, jak nejvíc mohla: Mám rád svařené víííno červené ! Vypadalo to, že slečinka věděla, o čem zpívá .

Na Kabáty jsem se zvedla a odešla z areálu. Ze srdce je nesnáším, tyhle rádoby megastar fakt nemusím. Rohozec mi venku chutnal, méča měl pravdu, za 17 Kč jsem čekala, že to bude hnus . Když jsem uslyšela rámus a následně cosi barevného na obloze, došlo mi, že to je ohňostroj, jelikož Malou skálu konečně opouští Kabáti. Rychle se ženu zpátky, Suzi Quatro si nemůžu nechat ujít a finskou skupinu The 69 Eyes, která měla vystoupit po ní, taky ne. Stařena i přes svůj věk předvedla obdivuhodný výkon - koncert kazil vožralec za mnou, který se ji dočkal po 30 letech a vyváděl jak divý.

Po Suzi se mnozí otočili a odešli. Já se držela zábradlí ale jako klíště! Kapela ze země tisíce jezer (z ,,fucking Finland”, jak zdůraznil zpěvák) po hodině a něco konečně zahrála, sice jsem zpočátku kvůli zvukaři kytaru třeba vůbec neslyšela, ale pak to už bylo O.K. Odehráli mé nejoblíbenější písničky: The Chair, Gothic girl a Brandon Lee .

Spokojená jsem po nich odešla na pivo a čekala na The.stwich. Moc jsem je neznala, jen z vyprávění od kamaráda, co je do nich blázen. Pochopila jsem proč. The.stwich hrajou tzv. emocore, ale začínali na punku, jak přiznal zpěvák. Takže i tady se objevili punkáči a pogovali. Byli tři, možná i čtyři ráno a The.stwich pařili - jako poslední na green stagi. Na konci (song Akvárko) donutili všechny jít do dřepu a následně vstát. Bylo to fakt úžasné, jak se po tolika dnech chlastu lidi dokázali bavit. Žilo to a já vím, že co nejdříve vyrazím na jejich koncert!

NEDĚLE

Neděle byla úžasná v jedné věci: Objevila jsem novou kapelu, která mě fakt nadchla: Vidock z Ústí nad Labem. Skvělý heavy metal, divím se, že jsem je doposud neznala. Zpěvák David mi to pak po koncertu vysvětlil: Existují teprv 7 měsíců! Takže heavy metal heads - pokud neznáte Vidock, pak je to veliká chyba . Po Vidocku přišli na Green stage Melouni… 2 postarší chlapíci vypadali už na první pohled jako pohodáři. A když spustili moji oblíbenou píseň No woman no cry, byla jsem jako v sedmém nebi. Za každou cenu jsem je pak odchytla a vzala si trsátko .

Poslední, na co si ještě lehce vzpomínám, byla pařba na koncertu Premier. Nemusím je snad představovat, jistě znáte ,,V mládí jsem se učil hrobařem”… Chytla jsem od nich triko, nechala se podepsat na ruku a vyloudila si šedý trsátko . Kolem 17:15 jsem seděla ve vlaku směr Liberec a říkala si:

Uvidíme se příští ro(c)k, Malá Skálo!

Uff… Tento fesťák trval sice od 28. 7 - 30. 7, ale až dneska jsem se dokopla k tomu, abych napsala shrnutí

Lidi

Fajnoví Poznala jsem kotel nových lidí, punkerů tam bylo habaděj a metalisti taky nechyběli (teda, bohužel nechyběli ani praví diskanti :-/). Hafec vožralců, se kterýma byla fakt sranda si povídat. Nejvtipnější na tom je, že skoro každej opilej mi tvrdil, že je naprosto v poho a že není na mol :-D. Byli tam i tací, co prolejzali v noci každej stan a zjišťovali, jestli tam jsou holky či ne . Strašně se divili, že dostali od pár slečen facky, když se pokoušeli dostat se k nim do stanu O nádherný chlapy zkrátka nebyla nouze

Celkem mě potěšila přítomnost jednoho nejmenovanýho čišníka z jedný mý oblíbený liberecký hospůdky . Byl tam údajně pracovně (čepoval pivo) a za večer do sebe hodil 32 panáků (nebo co to bylo). Prostě jsme si role vyměnili. Mimo tentokrát byl on, ne Ly. Naštěstí!

Úlety

Jóóó, úlety byly… opakovaný Mno řekněte - copak to jde vydržet ležet s opačným pohlavím ve stanu a… a nic :-X ? Nejde, a už vůbec, když jsem blíženec Naštěstí to všechno je jenom úlet. Alespoň z mý strany .

Bumbání aneb pitný režim

3 dny jsem nic nejedla. Ani si do ničeho nekousla, prostě nic. V tom vedru se nedalo. A řekněte - lákalo by vás snad více jídlo v tom děsivým počasím než studený pivo, red bull s vodkou či Frisco (Frisco vám fakt doporučuju, nejlepší to je s vodkou, limetkou a kokosovým džusem ). Prostě jsem toho vypila dost a doktorka si už rozhodně nemůže stěžovat, že denně piju míň jak 1 litr. Pitný režim byl dodržen, ne-li překročen .

Hudba

3 pódia a na každým si našel každý svoje. Navzájem se moc nerušili, což jsem (a nejenom já) uvítala. Myslím, že stačí říct, že tam byli E!E, Plexis, Scorpions, Švihadla, Wohnout, Doga, Horkýže Slýže, Gaia Mesiah atd a už je snad jasné, že to byl fakticky nářez Langerová, Horváth, Mareš a spol tam podle mýho lízt nemuseli, ale co… svoje fanoušky tam měli (a svoje antifanoušky, kteří jim to kazili, taky ).

Hlášky

Nedalo mi to a hlášky vožralejch jsem si musela zapsat. Pár jich sem dám, ale to stejně není vono. Museli byste je slyšet naživo

• Máte někdo zábradlí s česnekem?
• Doprdeléééé! Nesnáším, když to na mě přijde a já nejsem doma.
• Mrtví nemluví. Umři!

Co říct? Během 3 dnů spoustu nových kontaktů, zkušeností, hlasivky někde v háji, bolavý packy, návštěva Bolehlavu a v neposlední řadě 2 kila dolů. Nevím, jak se mi to podařilo Tak to teď doháním tabulkama čokolády .

Na příští Benátskou zkrátka musím zas . Nepřidá se někdo ?